Mateřská škola Český Krumlov T.G.Masaryka 199
Drobečková navigace

Úvod > Zajímavosti a rady pro rodiče

 

Děti mluví hůře než dřív, říká logopedka

Dětí se špatnou výslovností přibývá. Pokud rodič váhá a není si jistý, je lepší zajít ke klinickému logopedovi a nechat dítě zkontrolovat. Nejlepší výsledky pak přináší častý a krátký trénink.

 

Důraz na správnou výslovnost je nyní mnohem větší než dřív. Ideálně by dítě mělo zvládnout správně vyslovovat před nástupem do první třídy. Rodiče však pomoc logopeda mnohdy vyhledají až po pětileté prohlídce u pediatra, přitom někdy už může být na nápravu před nástupem do školy pozdě. V případě chybné výslovnosti jedné či dvou hlásek je odklad školní docházky zpravidla zbytečný, na rozdíl od těžších vad výslovnosti. Pokud rodič váhá, je rozhodně lepší k logopedovi zajít, a to raději dříve.

K problematice logopedie a vad výslovnosti se vyjadřovala mluvčí Rady Asociace klinických logopedů Lenka Bartáková. Své zkušenosti připojily také její kolegyně Kristina Horníková a Barbora Lichorobiec.

Jak se změnila logopedie oproti minulosti?

Změny vnímám hlavně ve dvou směrech, a to v rozšíření odborné péče a přístupu k terapii. Změna je i v přístupu k dítěti či dospělému pacientovi. V terapii se používá množství nových terapeutických metod, pomůcek a stimulačních materiálů, které k rozvíjení (osvojování) řeči či vyvozování správné výslovnosti či její nápravě velmi přispívají.


Archív Lenky Bartákové

Práce klinického logopeda ji velmi naplňuje. Lenka Bartáková se nyní stala mluvčí Rady Asociace klinických logopedů pro ČR a je spoluautorkou televizního pořadu LOGOhrátky, který měl na Déčku ČT velký úspěch.

Klinická logopedie je samostatná zdravotnická odbornost a kliničtí logopedi jsou jedinými odborníky, kteří jsou oprávněni poskytovat komplexní péči, diagnostiku a terapii pro děti a dospělé s narušenou komunikační schopností. Jiná neodborná péče bez dostatečného vzdělání může pacienty ohrozit. Velký rozdíl je oproti jiným nezdravotnickým odbornostem, které mají zájem podílet se na terapii logopedie, v rozsahu a způsobu péče, v postgraduálním vzdělávání, a zejména v legislativním zázemí. Aby klinický logoped mohl samostatně pracovat s pacientem, musí projít náročným procesem pod vedením zkušeného školitele, který završí atestační zkouškou. Absolvuje množství kurzů, stáží na nejrůznějších pracovištích, pracuje s pacienty v celém věkovém spektru a s nejrůznějšími diagnózami. Po celou dobu, kdy má klienta v péči, je za něj plně zodpovědný.

  • Klinické logopedy v České republice sdružuje Asociace klinických logopedů.
  • Na webu www.klinickalogopedie.cz je uveden adresář pracovišť klinických logopedů.
  • V případě potřeby je možné napsat dotaz do on-line poradny klinických logopedů. Zde najdete také odpovědi na nejčastější dotazy.
 

V žádném případě bych nedoporučovala podstupovat neodbornou terapii na jiném než klinickém pracovišti, ve formě, která spočívá např. ve vyvozování hlásek formou pouhého opakování slov či říkanek bez hlubší diagnostiky. Mnohdy je totiž za „pouhou“ nepřesnou výslovností třeba lehká nerozpoznaná sluchová vada, nerozvinutý fonematický sluch, ortodontický problém, zvětšená nosní mandle, špatný způsob sání v kojeneckém věku a tím nesprávné postavení jazyka nebo další potíže, které neodborník neumí správně vyšetřit. Už jen tím, že svojí neodbornou terapií odsune problém např. o dva roky, může pacientovi ublížit. Třeba tím, že se dítěti spolužáci posmívají. To se pak nezapojí do školního kolektivu, má ze své poruchy fobii a může dostat i deprese, nezvládá správně sluchově rozlišovat hlásky a chybuje v psaní.

TIP: Nepřipomínejte dětem, že koktají

Jakými vadami řeči se zabývá logopedie? Jaké konkrétní poruchy výslovnosti řešíte u dětí nejčastěji? 

Důležitá je diferenciální diagnostika a zhodnocení dosažené úrovně řečového projevu. Jako klinický logoped se zabývám problematikou narušené komunikační schopnosti ve všech rovinách u všech věkových kategorií.

Nejrozšířenější dětskou vadou řeči je takzvaná patlavost. Jedná se o vadnou výslovnost jedné či více hlásek. Dyslalie je snadno odhalitelná, a proto často diagnostikovaná. Vadná výslovnost je však jedním z projevů jiných vývojových vad, jako je například vývojová dysfázie – specificky narušený vývoj řeči projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. Děti mají obtíže v obsahové stránce řeči, jejich slovní zásoba neodpovídá věku, vadně tvoří věty nebo tvoří věty krátké s gramatickými chybami, mohou vynechávat předložky, komolí slova, nepoužívají všechny slovní druhy, mají narušené sluchové vnímání, zrakové vnímání, jemnou a hrubou motoriku, prostorovou orientaci. Dítě mluví nesrozumitelně a jeho verbální projev může být pro okolí obtížně srozumitelný. Dále jsou to obtíže s neplynulostí řeči – koktavostí, děti se získanou neurotickou nemluvností – mutismem, děti s rozštěpovou vadou a vady řeči u dětí s diagnózou PAS – poruchou autistického spektra.

A s jakými problémy k vám nejčastěji přicházejí dospělí pacienti? 

Jako klinický logoped se setkávám s dospělými pacienty se získanou narušenou komunikační schopností po cévní mozkové příhodě, úrazech a poranění mozku, nádorech a zánětlivých onemocnění mozku, kteří trpí tzv. afázií (tito pacienti trpí náhlou poruchu řeči, nemohou mluvit, nerozumí, co jim říkáme) či dysartrií (motorickou poruchou řeči, při níž jsou jazykové a kognitivní složky řečové komunikace v zásadě intaktní). Dále vznikají potíže s příjmem potravy – tzv. dysfagie.

Je pravda, že dětí se špatnou výslovností přibývá a je jich více oproti minulosti? 

Bohužel tomu tak je a potvrzují to i statistiky.

Kde je podle vás příčina problému?

Nyní máme lepší diagnostiku, pediatři cíleně kontrolují vadu řeči a posílají děti k logopedům. Navíc důraz na správnou výslovnost je větší než dřív. Příčin je několik – v dnešní době např. přemíra podnětů (vizuálních a auditivních – dítě dlouze sleduje TV), špatný mluvní vzor, nevěnování se dítěti.

Jak se tedy díváte na dnešní technologie (mobily, PC, tablety) a souvislost s vadami řeči u dětí? 

Pokud čas strávený s tabletem či mobilem je přiměřený, nemuseli bychom přemýšlet, zda je to pro dítě škodlivé. Pokud však dítě nekomunikuje s rodinou, chybí mu pohyb, hra, zájem o prostředí a věnuje svůj čas pouze těmto technologiím, může to být jedna z příčin, proč dětí s vadou řeči přibývá.

TIP: Děti na internetu: ohrožuje jejich vývoj?

Do jakého věku by děti měly zvládat dobrou výslovnost? Tak, aby jim bylo dobře rozumět a uměly vyslovovat všechny hlásky?

V nejlepším případě by měla být u dětí výslovnost upravena před nástupem do první třídy.

Myslíte si, že odklad školní docházky je při vadě řeči na místě? Jaké problémy může mít dítě s vadou výslovnosti ve škole? 

Odpovídá Kristina Horníková:

U mnohočetné vady výslovnosti odklad na místě je; pokud předškolákovi obtížně rozumí i matka, pak by v kolektivu školáků obstál jen obtížně. Chybí-li jedna nebo dvě hlásky, pak je odklad většinou zbytečný. U těžších vad výslovnosti je často narušené i sluchové (fonematické) vnímání, a to je ve škole velmi důležité pro čtení a psaní. Za rok odkladu většinou dozraje, a navíc se dá i podpořit vhodným nácvikem.

Učení řeči formou hry

Že se dá řeč procvičovat i zábavnou formou, ukazuje pořad LOGOhrátky, který vysílala Česká televize. Je určen dětem zhruba od čtyř do osmi let. Na webu pořadu decko.ceskatelevize.cz/logohratky najdete také různé hry a procvičování. „Pořad mohou sledovat i děti bez vady řeči, neboť logopedie nezahrnuje jen vyvozování a nácvik hlásek, ale jde o celkový rozvoj jazykových schopností – práce s dechem, hlasem, procvičování motoriky, sluchového a zrakového vnímání. LOGOhrátky nenahrazují konkrétní terapii, ta je samozřejmě ve formě individuální práce s dítětem v rukách odborníků, ale může sloužit jako prevence, navíc zábavná,“ říká klinická logopedka Lenka Bartáková, jedna ze spoluautorek pořadu. Nyní scénáristka Maria Procházková jedná o nových dílech, které by se mohly vysílat na jaře 2018.

 

Někteří rodiče spoléhají na to, že se problém časem sám vyřeší a dítě se rozpovídá samo. Kdy je vhodné se obrátit na logopeda

Odpovídá Kristina Horníková:

Podle řečové vady nebo poruchy, u vady výslovnosti obvykle přichází děti po pětileté preventivní prohlídce u pediatra. Pokud je ale vadná výslovnost jasná už dříve, nebo je řeč obtížně srozumitelná u mladších dětí, má smysl vyhledat logopedickou péči časněji. U těžších vad řeči jsou děti v péči třeba od narození (rozštěpové vady, dětská mozková obrna, poruchy polykání aj.). Pokud dítě delší dobu koktá nebo stírá části slov při rychlé mluvě, měl by rodič vzít dítě k vyšetření co nejdříve. Pokud rodič váhá a není si jistý, je lepší k logopedovi zajít a nechat dítě zkontrolovat. Logoped ukáže rodičům, jak s dítětem pracovat a na kontrolu je pozve třeba až za několik měsíců.

Stává se, že se rodiče k návštěvě odhodlají relativně pozdě a náprava vady je pak složitější? 

Ano, u mnohočetné patlavosti nebo těžších řečových poruch, jako je například dysfázie, může už být pro pětileté dítě na nápravu (před vstupem do první třídy) málo času. Také u zafixované vadné výslovnosti je náprava obvykle delší.

Může být dobrá, resp. špatná výslovnost daná i geneticky? 

Mnohem důležitější pro výslovnost je vhodný řečový vzor. Vada výslovnosti se v rodině může „dědit“ kvůli tomu, že ji děti od rodičů odkoukají. Stejně tak i děti správně artikulujících rodičů můžou vyslovovat vadně, a naopak. Rozhodující je i řečové nadání dítěte a péče, kterou mu rodina věnuje.

Jak prakticky probíhá návštěva a nácvik výslovnosti u logopeda? 

Odpovídá Barbora Lichorobiec, která nyní píše i blog o vývoji dětské řeči www.proslova.cz.

Jako klinický logoped se vždy snažím o pohodovou atmosféru, o kamarádský a partnerský vztah k dítěti. Pro rodiče se snažím být průvodcem k tomu, jak doma s dítětem cvičit. K logopedickému sezení volím zábavné metody, střídám činnosti, aby se dítě brzy neunavilo. Ono když nás totiž něco baví, učíme se snáze.

Logoped si stanoví plán, jak hlásku cvičit. Hodnotí oromotoriku, to znamená, že hodnotí úroveň vyzrálosti mimiky, hybnost, sílu jazyka a rtů i stability čelisti. Dále se logoped také ujistí, jestli dítě danou hlásku dostatečně sluchově vnímá. Dítě hlásku sice neumí ještě vyslovit, ale musí mít o ní „ponětí“. Jestli např. slyší, že hlásku nevyslovuje nebo ji vyslovuje nesprávně. Tato část plánu celkově ovlivní nácvik výslovnosti, protože může proběhnout rychleji a snáze. Nemilou a častou komplikací je právě nález zmíněné zvětšené nosní mandle a logoped pak spolupracuje s ORL lékaři nebo foniatry. Když je tento základ splněn, začneme s rozcvičením mluvidel, kdy každá hláska vyžaduje vlastní cviky. Obecné rozcvičky typu „dej jazýček sem a sem“, jsou vhodné pouze pro první úvodní sezení – a pozor – někdy mohou být i kontraproduktivní. Např. u interdentálního sigmatismu – „když si dítě šlape na jazyk“ u hlásek C, S a Z. Rozcvičku vedeme hravou formou, s různými pomůckami, od sladkého jedlého papíru až po sofistikované specializované pomůcky, pokud je dítě potřebuje. Přistoupíme k samotnému vyvozování hlásky, když se zadaří a hláska zazní, začneme ji fixovat na začátku, uprostřed a na konci slov. Některá slova jsou ke cvičení vhodnější svou skladbou, protože obsahují více samohlásek. Ty už logoped zná a doporučí, proto volí k procvičování ne ledajaká náhodná slova. Když se hláska daří v různých pozicích slov, přistoupíme k tvoření vět, oblíbené a osvědčené jsou slovní hry, a kdo chce, trénuje s říkankami.

Jak často mají potom děti doma za úkol cvičit výslovnost?

Odpovídá Barbora Lichorobiec:

Obecně platí pravidlo: čím častěji, tím lépe. Častý a krátký trénink přináší nejlepší výsledky.

Kolik návštěv je obvykle potřeba ke zlepšení výslovnosti? 

Odpovídá Barbora Lichorobiec:

Počet návštěv je opravdu různý. Velmi záleží na domácí přípravě. Také záleží, zda jde o případ, kdy dítě hlásku vynechává, nebo ji už používá, ale s nesprávným tvořením, to se pak může počet návštěv znásobit. Kdybychom ale přece jen chtěli udělat hrubý odhad počtu sezení u jednoho dítěte, které hlásku pouze nevyslovuje, má mluvidla dobře hybná a silná, lze předpokládat, že za pět až patnáct sezení může začít hlásku používat. Ale samozřejmě jsou děti, které zvládají hlásku nacvičit i během dvou sezení, a děti, kterým těch patnáct sezení zdaleka nestačí.

 

Pomočování: http://www.maminka.cz/clanek/pocurava-se-jeste-v-peti-letech-meli-byste-zbystrit

5 tipů, jak naučit dítě smrkat

Děti jsou schopné samostatně smrkat asi od 2 let věku. Některé ale fungují „spokojeně“ s plným nosem bez potřeby smrkat i dalších několik let. Je tedy na vás, jak jim princip uvolnění nosu vysvětlíte a jak je to naučíte.

 

1. Začínáte se učit smrkat? Dítě musí mít dobrou náladu 

To je základ dobrého výsledku. Mrzuté nebo nemocné dítě s vámi spolupracovat pravděpodobně nebude, i když si to budete tisíckrát přát.
 

2. Nejdřív ho naučte foukat ústy

Dobře se trénuje s píšťalkou, s papírovými kuličkami po stole nebo se zrcadlem, které se zamlží.
 

3. Trénujte foukání nosem

Pokud už zvládne foukání ústy, přistupte k dalšímu tréninku - foukání nosem. Případně můžete pro oživení přidat i troubení do kapesníku jako slon nebo funět jako ježek.


4.  Trénujte foukání jednou dírkou v nosu

V dalším kroku je zkuste naučit foukat jen jednou nosní dírkou, protože se smrkání „naostro“ doporučuje pouze jednou dírkou, díky které se zaručí dostatečný tlak.


5. Nezapomeňte na malou odměnu!

Buďte ale bdělí, aby dítě smrkalo doopravdy a ne jen foukalo do kapesníčku pro uspokojení rodičů.

Poznáte molusky? Podívejte se, jak vypadají a jak se jich zbavit

Jsou malé, nejsou nebezpečné, ale o to víc jsou nepříjemné a špatně se léčí. Děti si je „mohou přinést“ ze školky, z herniček, z plavání i dalších míst.

 

„Moluska patří mezi vysoce nakažlivá kožní onemocnění, které postihuje děti i dospělé a projevuje se vznikem mnohočetných infekčních puchýřků po celém těle. K přenosu viru dochází kontaktem s infikovanou osobou či infikovaným předmětem, u dospělých pak nejčastěji při pohlavním styku,“ uvádí na svých stránkách odborníci z Medicínského centra Praha.

Jak moluska vypadají?

Jako moluska se označují malé bradavičnaté polokulovité puchýřky (nádůrky) virového původu, tyto drobné útvary mívají nejčastěji barvu kůže, mohou být však i načervenalé, nažloutlé, bělavé až perle­ťové. Vprostřed 2 až 5 mm velkého puchýřků si lze všimnou jakési propadliny zdánlivě připomínající pupík na břiše.

Spíše výjimečně se u dětí vyskytuje tzv. molluscum giganteum, velké moluskum, které může mít v průměru až 10 mm! Moluska se objevují na obličeji, krku, v podpaží, trupu i končetinách.

Novorozenec | Batole | Kojenec | Předškolák | Školák | Naše tipy

Jak pečovat o suchou a ekzematickou pokožku vašich dětí

Bohužel se nevyhýbají ani oblasti genitálií a řitního otvoru, a rády si „hoví“ také v kožních záhybech s vyšším rizikem zapářky. Moluska bohužel svědí, avšak jejich škrábání je naprosto nežádoucí, neboť je příčinou dalšího masivního šíření onemocnění!

Při zmáčknutí či rozškrabání z puchýřku vyhřezává bělavá hmotu, která je velmi infekční! Onemocnění je naštěstí nezávažné a někdy dokonce odezní samo, je však značně nepříjemné a urputné.

Co je dobré vědět

  • Moluska se vyskytují především u malých dětí a adolescentů pobývajících v dětských kolektivech, v menším měřítku u dospělých. Odhaduje se, že každý rok onemocní až 10 % dětské populace!
  • Nejvíce nemocných je ve věku do 8 let.
  • Inkubační doba molusek se pohybuje od 2 do 7 týdnů.
  • Přenos se děje přímým kontaktem s puchýřky a samozřejmě i s kontaminovanými před­měty (např. ručníky, žínkami, hračkami, plovacími pomůckami, sedátky u bazénu apod.)
  • Moluska se ve větší míře vyskytují u pacientů s atopickým ekzémem a oslabeným imunitním systémem.
  • „Ačkoliv moluska nepatří mezi závažné choroby, mohou se objevit komplikace, které zhoršují celkový zdravotní stav pacienta. Výzkumy ukázaly, že u 10 % nakažených se vyvine ekzém v okolí puchýřků. Největší riziko však představuje průnik samotného viru do krve a spuštění větší imunitní reakce. Ačkoliv je tato možnost poměrně vzácná, neměla by být podceňována, a to zejména u dětí a imunodeficientních pacientů.“ upozorňují odborníci z Medicínského centra Praha.

Klasická léčba

Moluska se podobně jako jiná nezávažná virová onemocnění mohou spontánně vyléčit sama. Nicméně většina lékařů doporučuje i s ohledem na velkou nakažlivost léčbu, a to v první fázi obvykle neinvazivní (masti, roztoky k potírání dle doporučení lékaře či lékárníka).

Pokud je molusek více, nebo nereagují na léčebné přípravky, přistupuje se k invazivním metodám. V současnosti se preferuje: vyštípnutí pinzetou s předchozím nanesením znecitlivujícího přípravku, užití laseru či zmrazení. Kyretáž (vyškrábnutí) chirurgickou lžičkou je vzhledem k možnému krvácivému zranění a následné reinfekci považována za méně vhodnou.

Časopis Maminka | Alergie | Zdraví | Atopický ekzém

Eliminační metoda vyřazování potravin je u malých atopiků nezbytná

V komplikovaných případech s extrémním rozsevem puchýřků může být ošetření provedeno v celkové narkóze. Léčbě může i nemusí předcházet histologické vyšetření obsahu puchýřků – zkušený lékař běžné molusky diagnostikuje „na první pohled“, nicméně v případě velkého pupenu (molluscum giganteum), je vyšetření jeho obsahu nutné z důvodu vyloučení jiných onemocnění.

Alternativní postupy z rodičovské praxe, které někdy pomohou

  • Moluska úzce souvisí s „kondicí“ imunitního systému, u nemocných je tedy třeba pracovat komplexně: neléčit jen jednotlivá moluska, ale posílit celkovou imunitu organismu.
  • Často se onemocnění ztratí během pobytu u moře. Pomoci mohou i pravidelné koupele s použitím mořské soli.
  • Přední světová odbornice na aromaterapii, V. A. Worwood, doporučuje následující aromaterapeutické oleje k přímému potírání: levandule, kajeput střídavolistý (tea tree) a ravensara. Dle Worwood si lze připravit i speciální roztok k potírání (k uskladnění v lednici) s následujícími ingrediencemi: 1 lžička jablečného octa, 10 kapek citronové silice a 5 kapek silice z cypřiše (koupíte v prodejnách zdravé výživy a zelených lékárnách, nepoužívat u kojenců a menších batolat).
  • Některým pacientům se osvědčuje také přírodní přípravek Molunol či Molusan, tinktura z tužebníku jilmového, propolis, tinktura z česneku  nebo česnekový léčebný přípravek Alivictus.

Život s autistou: Problém je, že na první pohled nemoc není vidět, říká maminka Vojty

Až dvě procenta populace trpí podle odborníků poruchami autistického spektra. Autismus, konkrétně Aspergerův syndrom, lékaři diagnostikovali i dnes už desetiletému Vojtovi.

Plakal, vyhýbal se dětem, špatně snášel změny. Život autisty Vojty.

„V podstatě už po narození byl úplně jiný než jeho sestra, která je o deset let starší. Výrazně se to ale začalo projevovat až kolem roku a půl. Vojta špatně snášel změny. Měl určité rituály, které jsme museli striktně dodržovat,“ říká jeho maminka Hana Lebedová.

Vojtěchovi dělají problémy návaly vzteku. Nedokáže totiž mírnit emoce a hlavně přečíst sociální situace. Jako je třeba škádlení se spolužáky. Proto už od pěti let bere antidepresiva na zlepšení nálady.

Na první pohled by ale na malém školákovi nikdo nepoznal, že je jiný, než ostatní děti. I to podle Vojtovy matky skýtá úskalí. Když ale Vojta začne mluvit, jednoho až překvapí, jak rozumný je. A také jak moc si uvědomuje, že s ním není vše úplně v pořádku.

Jak probíhá Vojtova výuka:

S návaly vzteku mu pomáhá psychiatr, ke kterému pravidelně dochází.

„Bavíme se tam jak ztlumovat agresivitu. Když se něco stane, tak to tam pak řešíme, jak bych se měl příště v podobné situaci chovat,“ popisuje terapii Vojtěch.

 

S příchodem dítěte se partnerský život změní, a bohužel ne vždy k lepšímu
FOTO: MONKEY-BUSINESS, SHUTTERSTOCK.COM
S příchodem dítěte se partnerský život změní, a bohužel ne vždy k lepšímu

DĚTI JSTE SI PŘÁLI, ALE TEĎ VÁM NIČÍ VZTAH? TOHLE JSOU VAŠE, NIKOLI JEJICH CHYBY!

Měli jste spokojený život bez hádek a konfliktů. Pak přišlo dítě, a vše je jinak. Váš vztah dostává trhliny. Své potomky samozřejmě milujete, ale pohodu vám nabourali. Kde je chyba?

01. 03. 2017LUCIE MÜLLEROVÁ
HLEDEJTE POZITIVA
Rodičovství není snadné, někdy je to dokonce pořádná dřina. Ale stojí to za to! A že si někdy říkáte, že se to nedá vydržet? Hledejte na všem špatném to dobré. Jak? To se dočtete v článku Hrůzy mateřství? Víme, co je na proplakaných nocích dobrého!

Narození dítěte samozřejmě mnohé změní. A není neobvyklé, že vztah rodičů dostává velké trhliny. Ale chyba na straně dítěte je v podstatě jen zdánlivá. „Dítě nikdy není komplikace. Problém bývá ve smýšlení rodičů,“ říká vztahová koučka Kateřina Matláková ze Školy pro ženy. To my dospělí děláme chyby, ne děti. A tohle jsou ty nejčastější.

1. Neshodneme se

Dítě potřebuje výchovu. Ale pokud se hádáte o to, zda dítěti povolit další lízátko, do jaké školky ho zapsat, jak reagovat na nevhodné chování, je to problém.

Vy se hádáte a dítěti tato rodinná atmosféra není příjemná. Může o to víc zlobit, vztekat se, upozorňovat na sebe a po čase vaši rozpolcenost dokáže využít. Tam, kde ví, že povolí maminka, jde za ní, jindy svá přání směřuje jen na tatínka. A vy se o to víc hádáte.

Na základních věcech se musíte shodnout, zbytek není od věci nechat občas trochu volně plynout. „Nemusíte se dohadovat o přesném postupu výchovných metod. Mnohem větší dopad na dítě budou mít chybné vzorce vašeho chování. Proto budete-li se k sobě chovat uvolněně a pohodově, bude to pro vaše dítě mnohem větší přínos než striktní pravidla,“ říká vztahová koučka Hana Lustíková.

Poradna sexuální intimity

Svádět své neshody na děti je ale krátkozraké. V nich chyba není; ESB_Professional, shutterstock.com FOTO: ESB_PROFESSIONAL, SHUTTERSTOCK.COMSvádět své neshody na děti je ale krátkozraké. V nich chyba není

2. Finance

Ať se vám to líbí, nebo ne, děti něco stojí. Jejich příchod znamená pro rodinu určitou finanční zátěž, která může atmosféru u vás doma dost zhoršit. „Opět ale máte na výběr. Finanční tíseň můžete využít buď k nadávání a hádkám, nebo ke změně přemýšlení a otevření se novým příležitostem,“ říká Kateřina Matláková.

Je spousta chudých, ale šťastných rodin. A stejně tak je spousta maminek na mateřské, které se něčemu novému naučily a dokázaly si tím i přivydělat. Nejhorší je nečinnost!

3. Jen hajej u nás

TOHLE BOLÍ
Po narození dítěte se opravdu mnohé partnerské vztahy hodně pokazí. A bohužel mnohdy to lidé řeší snad tím nejhorším způsobem. Více se o tom dočtete Smutný trend? Narodilo se mu dítě, tak si našel milenku!

Dítě v posteli rodičů. To je velmi ožehavé téma a samozřejmě čerstvě po narození je miminku asi opravdu nejlépe u maminky, a to ve dne v noci. Ovšem pokud se ve vaší manželské posteli zabydlí batole natolik, že nejste se svým mužem nikdy ani chvilku sama, bývá to problém.

„Je to stále častější téma v terapiích. Ono je to hezké mít vedle sebe malého mazlíčka, ale jste opravdu vždy v takových případech ke svým potřebám otevření? Nebo se jen v zájmu klidu snažíte podřídit? Kdo vás učí tomu, abyste se jako rodiče vzdali i svých rolí milenců a milenek? Komu se opravdu líbí být jen matka a otec?“ říká Hana Lustíková.

Dítě v posteli totiž velmi často znamená ztrátu partnerské intimity a výrazné narušení sexuálního života. „Role rodiče je moc fajn, ale jednou se jí budete muset vzdát. A až dítě opustí hnízdo, najednou tam zůstanou jen dva rodiče, ne partneři. Žádný sex, žádná romantika,“ varuje Hana Lustíková.

Spí s vámi dítě v posteli? I to může být zdrojem partnerských neshod; Nicolesa, shutterstock.com FOTO: NICOLESA, SHUTTERSTOCK.COMSpí s vámi dítě v posteli? I to může být zdrojem partnerských neshod

4. Kolem tebe se točí svět

Dítě ovládlo celý váš život, řídí veškeré vaše fungování. Určuje denní rytmus rodiny, jak se bude nakládat s volným časem, a vy se stále jen přizpůsobujete.

Opět, na začátku je to přirozené. Ale postupně by dítě nemělo být vaším šéfem, ale členem „smečky“, kde se každý čas od času musí podřídit ostatním. „Když se budete stále jen potlačovat, povede to k frustraci,“ tvrdí Kateřina Matláková.

A první, na kom si svou nespokojenost vybijete, je samozřejmě partner. A opět se budete jen hádat. předhazovat si, kdo je unavenější, kdo se vzdává více věcí a podobně.

Zkuste dítě zapojit do vašeho fungování, jak jen to jde. Jděte s ním do restaurace nebo vyrazte na horskou túru. Uvidíte, že to zvládne, a vám bude líp!

A jak to máte s dětmi vy? Je váš vztah s nimi lepší, nebo horší?

Hola, hola...školka, škola volá...

nemocnost dětí ve školce po nástup do mš Sotva vaše ratolest začala prvně navštěvovat školku, je nemocná.

Jedna nemoc střídá druhou, a když je konečně chvíli klid, onemocníte zase vy nebo partner a kolotoč nemocí je znovu roztočen...
V dnešní době, kdy se do práce snažíme často chodit i s horečkami, abychom o práci nedej bože nepřišli, je to situace nelehká.

Pokud můžete, snažte se všemi prostředky časté nemocnosti dětí předcházet.

 


 

náš skvělý tipJAK?
Na možné způsoby se podíváme v tomto článku.
Zejména první rok ve školce je zátěžový. Paradoxně se to děje právě ve chvíli, kdy to nejméně potřebujete.

Jen si to představte - sotva nastoupíte do práce, nejlépe ještě donějaké nové, kterou jste s velkým štěstím sehnala, stráví vaše dítě první zářijový týden ve školce, vybrečí se a pomaličku si zvykne a je to tady! První horečka, kašlání, smrkání.
Devět dní ošetřování, zaúkolování babičky nebo rozhodování, kdo z rodičů zůstane doma.
Sotva se vyřeší první nemoc, v říjnu je tu angína, za chvíli zánět středního ucha a viróza přijde k vánocům… Jak to bude vypadat po novém roce, raději ani nemyslet. A jak se bude tvářit váš nový zaměstnavatel, tak to by byl nejspíš námět na společenský horor!
Střevní viróza, kašel, rýma, průdušky, zápal plic, laryngitida, hnisavá angína, streptokok… pestrá může být paleta méně i více závažných nemocí, ke kterým lze ve školce přijít.

Nastane březen a mnohé děti se stále točí v kolotoči řady nemocí. Slibované a toužebně očekávané jaro totiž nemusí přinést nutně úlevu a zdraví.


Příliš vhodné není také časté a zbytečné používání antibiotik, a tak máte-li pochybnosti o řešení nemocí vaším pediatrem, neváhejte se poradit i jinde. Antibiotika totiž při velmi častém podávání mohou imunitu ještě vícenarušit a vtáhnout vaše dítě do začarovaného kruhu. 
I KOJENÉ DĚTI JSOU NEMOCNÉ

Vlastně se nedá stoprocentně odhadnout, jak bude právě vaše dítě reagovat na první rok ve školce. I do té doby zdravé nebo kojené dítě může dopadnout stejně jako dítě v batolecím věku - neustále nemocné…
Každé dítě sem přichází s nějakou imunitou, která do té doby nebyla příliš zatěžována, v domácím prostředí, případně v mateřskémcentru, není zátěž tak silná a častá jako při každodenním styku s vrstevníky.
Děti spolu sdílejí hygienická zařízení, hračky,mnohdy se od sebe navzájem i napijí či si půjčí lžičku, těžko je uhlídat. Styk s novými bakteriemi a viry je na každodenním pořádku a imunita je ještě slabá. Aby byla silnější, k tomu mimo jiné pomáhají právě prodělané nemoci. Dalo by se tedy říci, že čím více je vaše dítě nemocné, tím lépe?
Ani to neplatí vždy. Má-li dítě imunitní systémv pořádku, není vyšší nemocnost ničím zrádným a pravděpodobně se jeho obranyschopnost jen vyvíjí k lepšímu a další školkový rok by měl být relativně v pořádku. Pokud je ale dítě závažněji a častěji nemocné, pak je na posouzení lékaře, aby zjistil, zda-li není s jeho imunitou něco v nepořádku.

Stejně tak častá nemocnost může mít příčinu v nějaké dosud neodhalené streptokokové infekci a běžné léčení bolestí v krku a horeček nepomáhá. Při opakujících se problémech je pak na místě návštěva odborníka, například ORL (doporučení od pediatra nepotřebujete).
Běžné virózy, rýmy a občasné zvýšené teploty jsou však poměrně přirozeným obrazem toho, co dítě ve školce běžně „pochytá“.

Bránit se tomuto kritickému prvnímu roku školkové docházky je těžké. Jde totiž o normální vývoj.
Pokud nemoci od dítěte zpětně pochytáte také vy sama, manžel nebo další děti, máte o zábavu na celou zimu postaráno!

POMOCNÍCI Z PŘÍRODY
Opakované onemocnění je nepříjemné a vysilující nejen pro dítě, ale také pro rodiče, kteří musejí neustále organizovat režim.

Posilovat imunitu můžete několika způsoby:


náš skvělý tipDŮLEŽITÉ JE VYLÉČENÍ
A to důkladné, tedy s dodržením rekonvalescence.
Dítě je po nemoci unavené a oslabené a takto oslabený organizmus snáze znovu onemocní. Je to luxus, ale i po odeznění nemoci by dítě mělo nějaký čas ještě zůstat doma a v rámci možností více odpočívat.
Dopřejte mu vyrovnaný a plnohodnotný jídelníček a respektujte jeho případnou únavu. Některé chřipkové viry dokáží odrovnat i dospělého člověka na celé týdny v důsledku zvýšené únavnosti.
Jenže školky jsou takřka všude plné kašlajících a smrkajících dětí, protože nemají šanci být doma. Jejich matky argumentují tíživou fi nanční situací, společenskou nemožností odcházet každý týden z práce kvůli nemoci dítěte… Je to pochopitelné, protože ne každý má možnost nechat si dítě hlídat v nemoci nějakou zástupnou osobou. Je to pak tristní pohled ve chvíli, kdy dáte své uzdravené dítě do školky a už v šatně vidíte prvního žáčka se zelenou nudlí až u kolen a tuberáckým kašlem.

PO ,,O,, DOMŮ? ANEB TRIK, KTERÝ STOJÍ ZA ZKOUŠKU…
Málokomu se stává, že může chodit po obědě domů, ale máte-li doma třeba mladší dítě nebo vám to situace umožňuje, některé maminky si celkem chválí postup - po obědě domů. Po obědě se některé třídy spojují, děti spí a může docházet k většímu riziku, že dítě „něco chytí“. Ale je to metoda sporná, rozhodně na ni nelze spoléhat a dovolit si ji mohou jen maminky, které mají odpoledne zajištěné hlídání.

zdroj: časopis Uzlíček

To, zda se do školky rozhodnete umístit smrkající a kašlající dítě, je jen na vaší zodpovědnosti....nejen ke zdraví vůči vašemu dítěti, ale i vůči zdraví ostatních dětí.....

 

Ach ty bacily!

  1. 12. 2016 | Mateřství a já SDÍLET NA FACEBOOKU

„Vážně má teplotu? Vždyť ještě ráno byl úplně v pohodě!“ „Blinká a má průjem? No to musela sníst tady něco u vás, to určitě z domu nepřinesla!“ „Jak to myslíte, že kašle jako tuberák? To není možné, vždyť jsem ho ráno sama chystala a určitě byl v pořádku.“ „A vy jste mi volali už dopoledne, že je dceři zle??? No to pardon, já jsem měla důležité jednání, nemůžu v práci telefonovat.“ Neříká vám to něco? Já tohle slýchávám ve školce při vyzvedávání dětí velice často. A přiznávám, krev ve mně v tu chvíli bublá jako vařící polévka. Tyto vyzvedávané děti vypadají většinou jako chvilku před kolapsem a opravdu lze jen těžko uvěřit, že „ještě ráno byly úplně v pořádku“.

 

Mít dítě je jako manželství. Musíte tu pro něj být v dobrém i ve zlém. A v nemoci potřebuje Vás a Vaši péči, ne paní učitelku a Váš nedostupný telefon.

 

Tak nějak už si začínám zvykat, že když si něco dokážu vysnít do nejmenšího detailu, zřejmě už pak na realizaci snu nemám nárok a všechno jde úplně jinak, než by mělo. Můj perfektní plán na perfektní září selhal hned druhý týden provozu školky. Hádejte proč? Nebudu vás napínat, choroby jsou opět tady.

 

Když bylo Haničce 17 měsíců, onemocněla jsem silným zánětem močových cest a pan doktor řekl, že léky, které mi předepisuje, jsou s kojením neslučitelné, nicméně můj zdravotní stav mu jinou volbu léčby neumožňuje a dcera už by ve svém věku bez mateřského mléka fungovat mohla. Měl pravdu, samozřejmě. Dcerka už se u prsu spíše uklidňovala, než živila a ty dva denní intervaly – ráno a večer – nemohly stát v cestě mému zdraví. No jo, jenže od ukončení kojení se spustila lavina nemocí, kterým najednou Hanička musela odolávat sama za sebe. Zatímco jako kojená nepoznala ani rýmu, po odstavení bylo zřejmé, že budování vlastní imunity nebude pro mou holčičku úplně nejsnazší cestou. 

 

Mám plnou krabici sirupů a léků, inhalátorů a bylinkových čajů a vědomostmi kolem toho všeho už začínám aspirovat na funkci lékárníka. A taky mám věrnostní kartu z naší blízké lékárny.

 

Další rok jsme více méně strávili u paní doktorky, nejčastěji s kašlem. Běžně dostupné léky nezabíraly a ty na předpis paní doktorka nasazovala po dlouhém uvažování, co jsme ještě neměli, co už jsme dlouho neměli a co mít ještě smíme. Po řadě vyšetření a konzultací s jinými lékaři se nekoná nic strašného, spíš smolného. Dvě alergie (bříza a pelyněk), které se ovšem táhnou téměř celý rok, ve 4 letech zjištěn reflux, díky kterému žaludeční šťávy vypalují Haničce krček vevnitř a ona pak kašle, a lehká inklinace k astmatu. Pár jednotlivě neškodných problémků a dohromady z toho máme dítě, které většinu roku škaredě kašle a vypadá vyčerpaně. Trochu pomohlo nechat odstranit zvětšené nosní mandle, ale úplně zdravou Haničku kromě letních měsíců prostě nemám. Za to mám plnou krabici sirupů a léků, inhalátorů a bylinkových čajů a vědomostmi kolem toho všeho už začínám aspirovat na funkci lékárníka. A taky mám věrnostní kartu z naší blízké lékárny. Tam nás mají moc rádi, necháváme tam solidní částky téměř každý měsíc. No a já stále čekám a čekám… Čekám na podzim, který Hanička prožije ve zdraví a od kterého už to tak zůstane napořád… Nebo alespoň na půl roku.

 

Dalo by se to vyřešit, jistě. Nedávat Haničku do kolektivu nemocných dětí. Ale jak? Letos je naposled ve školce, příští rok už ji čeká základní škola. Povinná školní docházka bude ještě větší peklo. A pokud se nesrovná s okolím už teď, pak to bude o to těžší. Takže nezbývá, než ji znovu a znovu vodit mezi ostatní děti a doufat, že těch s bacily tam bude co nejméně, ať se aklimatizuje co nejsnadněji.

 

Ale proč to píšu? Koho by zajímaly peripetie s kašlem u nějakého dítěte? Vždyť to zná každý, ne? No, možná ne a těm jsem chtěla dát možnost tzv. nakouknout pod pokličku. Jsou totiž šťastné maminky, jejichž děti párkrát za rok dva dny trošičku zakuckají a jinak nevadí horko, zima, vlhko, sucho, mokré vlasy nebo ponožky, … Těm ze srdce gratuluji a upřímně závidím. Sama se totiž řadím do té druhé skupinky maminek, které stejně jako já strávily příliš mnoho nocí s dusícím se dítětem na klíně, kdy jednou rukou odměřovaly sirup nebo odstříkávaly první dávku inhalátoru do vzduchu a druhou měřily teplotu a hladily po vlasech se slovy, že za chvilku bude dobře. Maminky, které se strašně bojí, kde zas lítá jaký bacil, protože je jim jasné, že to jejich vysmáté šťastné dítě určitě brzy nějaký chytí a začne další domácí kurýrování.

 

Všichni chceme mít zdravé a spokojené děti, všichni chceme plnit pracovní povinnosti nebo jiné závazky. Zodpovědný přístup k nemoci ulehčí nejen ostatním rodičům a dětem, ale především i vlastnímu dítěti

 

Divíte se mi, že se tolik mračím na rodiče ve školce nebo v dětských herničkách, kteří své na první pohled dost nemocné dítě v klidu převléknou do tepláčků a trička a vypustí je mezi ostatní děti, a pak odejdou do práce, na kafíčko s kamarádkou, udělat si nehty či na nákup? Je mi jedno, kam jdou, ale jediná správná možnost by měla být jít s nemocným dítětem k lékaři nebo domů marodit. Všechny ostatní možnosti jsou sobecké a neakceptovatelné.

 

Všichni chceme mít zdravé a spokojené děti, všichni chceme plnit pracovní povinnosti nebo jiné závazky. Zodpovědný přístup k nemoci ulehčí nejen ostatním rodičům a dětem, ale především i vlastnímu dítěti, které se určitě vyléčí rychleji doma v klidu, než mezi dalšími dětmi v cizím prostředí. Pojďme přestat používat výmluvy, předávat si mezi sebou pomyslnou cenu Thálie za hlavní roli v krátkometrážním filmu „Upřímný údiv“ a vyjděme si vstříc. Mít dítě je jako manželství. Musíte tu pro něj být v dobrém i ve zlém. A v nemoci potřebuje Vás a Vaši péči, ne paní učitelku a Váš nedostupný telefon.

 

Krásný, poklidný a ve zdraví prožitý zimní čas vám všem maminkám i vašim dětem přeje Jitka, toho času po třech týdnech se dvěma marody doma opět na dopoledne volná.

Komentáře (8)

Tavaiza | 20. 1. 2017

Mám děti do 3 let, ještě to všechno neznam... V Mexiku (a predpokladam, že i v jiných zemích) je ve školce jeden pracovník se zdravotnickým vzděláváním, který při příchodu rychle prohlíží děti, a pokud je jejich nemoc zřejmá jíž pohledem, nepřijímá toto dítě do školky a rodič ho musí odvést domu. Pokud doopravdy musí do prace, zařídí svemu nemocnému dítěti domácí hlídání. Proč to tak neni v ČR?

Jana Zemanová | 18. 1. 2017

Mám zkušenost jinou. Přišla jsem si vyzvednout malou ze školky a už z dálky se mi nezdála. Přisla jsem k ní a zjistila že má horečku. Na dotaz proč mě nezavolali, mi učitelka odpověděla, že byla celou dobu v pohodě. Po 3 týdnech nemoci jsem malou dala zase do školky a měli se chytit za ruce se svými spolužáky a já když viděla, že se má chytnou klučíka, který měl zelenou nudli u nosu a dost chrchlal se mi mihlo před očima, že bude chudáček zase nemocná a tak to i dopadlo. Zeptala jsem se proč berou děti nemocné do školky a učitelka mi odpověděla, že musí. Mladá chodila do školky dost sporadicky, protože byla dost často nemocná tech antibiotik a léků....... dala bych to těm nezodpovědným rodičům k úhradě plus proplacení času a nervů u lékařů......

Jana | 18. 1. 2017

Chápu obě strany, do práce chodit musíme, jinak nebude na jídlo a bohužel jsou i dny, kdy prostě nemají pracující rodiče na výběr, je to sobecký pro koho? Pro ostatní děti, které to jen odmarodí nebo pro to mé, když já kvůli jednomu dni ztratím práci... A co si budeme povídat, práce s prckem se hledá dost blbě a jíst za něco musíme všichni. Nebudu proto odsuzovat rodiče, kteří jednou dají do školky dítko se zelenou rýmou, i mě se to může stát i Vám se to může stát. Nikdy neříkejte nikdy....

Sker | 16. 1. 2017

Ano, už to taky resim. Hlavně kde je hranice, kdy ještě ano a kdy už ne. Když má dite lehkou rymicku bez teploty, není grogy a běha a hopsa, asi ano. Když chudinka nespi a má zelenou nudlí, pak urcite ne... ale viděla jsem ve školce i děti vylozene "do postele". Prý to moc resim...

Katka | 16. 1. 2017

Mám kliku, moje holčička bývá nemocná málo, nechytá každý bacil a je o dost otužilejší než já. Bylo mi dopřáno ji kojit až do jejích dvou let. Teď už je to skoro desetiletá slečna, ale vzpomínky ze školky jsou stále živé... Taky jsem nebyla schopná pochopit, jak může někdo poslat čtyřletého caparta do školky se zelenou nudlí u nosu, tuberáckým kašlem a očima červenýma jak angorák. Když jsem nemocná, je mi zle, a jediné, po čem toužím, je postel a klid. Co asi prožívají ty nemocné děti, když jejich máma nebo táta "musí" do práce a ony tedy musí fungovat? Co na to do budoucna jejich srdíčko? Je mi moc líto všech obětí nerozumných rodičů - jejich dětí, dalších dětí se sníženou imunitou a jejich rodičů. No, a teď mi na klíně odpočívá moje druhá, půlroční dcerka, a já doufám, že budeme jednou ve školce zase v pohodě. Nejsem příznivcem zákazů a nařízení, ale většina lidí bohužel není na svobodu stavěná. A tady by měla mít právo paní učitelka ve školce takové nemocné dítě prostě nepřijmout!!

Martina | 15. 1. 2017

Ach, jak moc s vámi souhlasím. Také mám kašlajícho syna, jsme už druhý měsíc doma. A ve školce? Holčička z kašle zvrací i na procházce, v šatně má nudlí plné tváře i bradu. Jsem špatná když bych v tu chvíli, kdy můj syn je druhý den ve školce, po děvčátku skočila a odvezla k lékaři i s jejím tatínkem, který jí říká ještě pár dní a o víkendu budeš doma. Svého syna bych nejraději kryla vlastním tělem, při představě kdy mi celou noc kašle zvrací a díky rýmě nemůže dýchat. Ach jo. Proč těm rodičům, kteří vedou svá nemocná dítka do školky není těm dětem líto? Copak netuší jak jim může být? Maličké děti, unavené nemocí a oni je nacpou do školky.

Irena | 14. 1. 2017

Pavlíno, ono kolikrát si to ty nezodpovědné matky přečtou, ale jejich argument je že prostě do práce musí - viz jedna má známá - "Když mám uzávěrku v práci, tak se nedá nic dělat."

Pavlína | 12. 1. 2017

To je pravda pravdouci. Jen je skoda,ze vetsinou tady ty články čtou zodpovědné maminky a ty nezodpovědné jsou někde na tom kaficku, u kadernice... Škoda,ze si to nepřečtou a nezamysli se :-\

    

Jak se zbavit kašle

22. ledna 2017 08:30 / Shutterstock
 0   0
 
Kašel provází řadu chorob, ale nejčastěji je průvodním jevem nachlazení. Většinou odezní sám, ale někdy bývá dobré mu trochu pomoci. Poradíme několik způsobů.

Proč kašleme

Kašel je reflex, kterým se tělo snaží zbavit něčeho, co nepatří do dýchacího ústrojí. Spustí se při tom, když vám zaskočí kousek jídla, když vdechnete nějaké chemické výpary nebo když jsou vaše dýchací cesty zaplněné hleny. Je tedy dobrým způsobem, jakým se tělo zbavuje problému. Proto nebývá příliš dobré kašel za každou cenu tlumit. Ani lékaři to nedělají rádi a neměli bychom to ani požadovat, pokud není kašlání úporné a vysilující.

Pitný režim

Pokud kašleme, je dobré přijímat velké množství tekutin. Vhodné jsou teplé čaje. Černý čaj s citronem a bylinkové čaje, pro ty, kdo sladí, s přísadou medu. Z bylin se zaměříme zejména na zázvor, který pročišťuje dýchací cesty, lipový květ v kombinaci s černým bezem, který usnadňuje vykašlávání hlenu a květ podbělu lékařského. Výborná je samozřejmě také divizna, která má i poměrně příjemnou chuť, takže ji s oblibou pijí také děti. Bylinkové čaje přelíváme přes sítko, abychom získali čistý nálev.

Napařování

Existují i další domácí osvědčené způsoby, jak mírnit kašel. Napařování je vlastně náhražkou různých inhalačních přístrojů. V domácích podmínkách k tomu stačí hrnec s vařící vodou a velký ručník nebo deka. Vdechováním horké páry můžeme zvlhčit sliznice až po průdušky. Pokud navíc přidáme do vroucí vody bylinky, bude účinek ještě mocnější. Velmi se hodí heřmánek a tymián nebo do uvařené a už odstavené vody přidáme mátu. Inhalace by měla trvat alespoň pět minut, pokud zvládnete deset, bude účinek silnější. Pokud máte alergii na bylinky, můžete použít mořskou sůl.

Prohřívání

Někomu se bude hodit návod na prohřátí hrudníku zábalem z horkých brambor. Uvařené brambory ve slupce ještě dostatečně teplé, ale nikoliv horké rozmačkáme a položíme na starou utěrku. Přiložíme na hrudník, zakryjeme a necháme působit, dokud nevychladnou. Můžeme použít i termofor s teplou vodou.

Mazání

Existují různé kafrové masti. Pokud do nich přidáme ještě pár kapek eukalyptového oleje a dvakrát denně si potíráme hrudník a záda, určitě se nám uleví.

Domácí jitrocelový sirup

Osvědčeným prostředkem je i klasický jitrocelový sirup. Můžete ho koupit v lékárně, existuje i ve variantě bez cukru, ale můžete si ho též připravit doma. Čtyři hrsti jitrocele umelete nebo podrtíte, smícháte s deci vody a 250 ml medu. Vše na mírném plameni vaříte, dokud nevznikne hustý sirup. Pak užíváte pětkrát denně jednu lžičku.

Pokud kašel přetrvává déle než tři týdny, určitě navštivte lékaře. Mohlo by jít o závažnější onemocnění.

KOMENTÁŘ: Prvňáčci nejdou k zápisu – Václav Klaus ml.

obrazek

Václav Klaus mladší

FOTO: Petr Horník, Právo
 
dnes 08:45 Koncem ledna ve školách krom lyžáků a uzavírání klasifikace za první pololetí probíhaly zápisy prvňáčků. Letos budou až v dubnu.

Jak jste asi zaznamenali, jsem dosti razantním kritikem skoro všeho, co současné MŠMT dělá.

Ale dnes udělám výjimku, neb za problém čím dál masovějších odkladů (tedy že žáci nastoupí do školy až v sedmi, a ne v šesti) fakt nemůže Mgr. Kateřina Valachová Ph.D.

I samotná snaha posunout zápisy z ledna do dubna má nějakou logiku. Pozdější čas je jednoznačně výhodný z hlediska posuzování školní zralosti. Klouček pět a půl roku, nebo 5 a ¾  –  je rozdíl. Koneckonců, kdo byl někdy u zápisu, jistě si všiml obrovských rozdílů mezi dětmi zářijovými (kterým je pomalu šest a půl v lednu) a dětmi letními, o rok mladšími. Méně vydařená je související změna, že dítě dříve šlo k zápisu a teprve následně se případně žádal odklad (často právě na základě lednové moudré rady „zkoušející“ paní učitelky u zápisu). Kdežto teď je snaha, aby dítě přišlo již v dubnu k zápisu rovnou se žádostí o odklad. To má logiku z hlediska škol – nemohou čekat do července, kdo tedy nakonec nastoupí nebo nenastoupí. Jenomže to patrně přinese silný nápor na pedagogicko-psychologické poradny – neb se dětí bude předběžně „zkoumat“ více, když již zápis bude víceméně jen jakási formalita a již se tam půjde s rozhodnutím. A pak také dítě bez žádosti, co nebylo u psychologa, a přitom je zcela nezralé – to se bude řešit jak?

Ale jak jsem uvedl v úvodu, tady není namístě ohnivá kritika, aspoň se nějak řeší (byť ne úplně šťastně) reálná věc.

Věnoval bych dnešní komentář raději právě té reálné věci. Tedy proč pomalu pětina dětí nastupuje do školy později? Ve velkých městech i víc.

Jsou teď děti retardovanější, než byla naše generace? Nebo čím to je?

Vidím tyto důvody. Zaprvé se hodně změnilo postavení dítěte v rodině. Takové to dřívější „do osmnácti budeš poslouchat, co řeknu já – pak budeš dospělý a můžeš si jít, kam chceš, a dělat, co chceš (myšleno ovšem za svoje peníze)“. Tak to dnes nedává žádný smysl, neboť skoro všichni mladí lidé jsou rodiči opečovávaní do 26 let, někteří snad i déle, a věnují se „přípravě“ na budoucí povolání. Dříve skutečně existoval silný ekonomický tlak – jdi brzo do školy (klidně, i když ti bude šest až v listopadu), ať z ní brzy vylezeš, vyučíš se a přineseš nějakou korunu domů. To byla převládající filozofie zejména na venkově. Ale i u mě (jsem narozen začátkem září) se zcela vážně řešilo, jestli nemám jít radši o rok dřív. Dnes žádné podobné ekonomické nebo jiné úvahy nikdo neřeší. Na děti nečeká jedenáct let školy, ale dvacet. Tak nějaký roček na začátku nehraje takovou roli.

Zadruhé se zvýšila „práva“ dítěte, zejména právo na „nepřerušované štěstí“ a na odnášení překážek z cesty. Tedy dříve šly všechny děti do školy v šesti a v řadě těch případů, kde to nebylo objektivně dobře, to holt muselo dítě nějak překlepat, ostatní dohonit a vydřít. A když se to nepovedlo, tak propadlo a to byl „odklad“. Takováto filozofie je dnes pochopitelně zcela nemyslitelná, přičemž ovšem filozofie naprosto opačná nepřispívá rozvoji průměrného dítěte o nic lépe.

Zatřetí se domnívám, že v průměru došlo k oslabení výchovy předškoláků, jak v rodinách, tak ve školkách. Tedy ve smyslu přípravy do školy, kázni, trpělivosti. Souvisí to s předchozím bodem. Dítě je na větším piedestalu, hlavně musí být šťastné. Různě alternativních školek a postupů jsou mraky. Málokdo řekne názor, že hlavním cílem školky je připravit dítě do školy. Nebo dokonce, že tahle školka si na tom zakládá. To by si dnešní majorita rodičů pomyslela, že je ta školka nějaká divná, když má takovouto prezentaci.  V rodinách je ten úpadek přípravy dětí do školy totiž mnohem markantnější než ve školkách. Jestli jsou teď děti šťastnější, těžko soudit (já jsem třeba chodil do školky taky rád), evidentně jsou však v průměru méně zralé pro školní docházku.

Začtvrté se změnila intenzita péče rodičů o dítě. Hodně rodičů provádí fanatickou zájmovou a vzdělávací činnost hlavně v útlém věku. Předškolák má angličtinu a čínštinu a balet a další kroužky, kam je vožen. Je z toho i rozsáhlá prezentace, video a tak. Pomalu aby mělo dítě vlastní webové stránky, jak je fantastická osobnost. Málokteří rodiče však tuto intenzitu sebeobětování udrží a vidíme pak výrazně méně fantastické jedenáctileté osobnosti. Často bez jakéhokoli vlastního zájmu. Chci tím říci, že podobný přístup a náročné aktivity také nepřispívají zdravému rozvoji předškoláků a jejich zralosti pro školní docházku.

Tak za tři měsíce s papírem či bez do školy! Nezapomeňte!

Děti neposlouchají? Zkuste s nimi mluvit jinak

obrazek

Každá rodina by měla fungovat podle určitých pravidel.

Profimedia.cz
 
dnes 08:42 Asi každý rodič by si přál rozumět svým dětem a dobře s nimi vycházet. Jak to zvládnout, o tom napsaly bestseller americké psycholožky Adele Faberová a Elaine Mazlishová.

Než se však pustíte do četby knihy Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, je dobré si připomenout jednu zásadní věc. To nejdůležitější, co můžeme dát svým dětem, je náš čas a pozornost, kterou jim věnujeme. Nejpodstatnější při tom není to, co jim říkáme, ale to, co děláme.

„Nejběžnější způsob, jakým se mláďata v přírodě učí potřebným dovednostem, je umění nápodoby,“ říká psycholožka Alice Vondrová.

„Člověk v tom není výjimkou. Děti však nenapodobují jenom dobré věci, ale bohužel i ty špatné.“ Proto bychom si měli dávat pozor na to, jak se chováme a jak určité situace řešíme. Je to důležitější než všechna mravoučná kázání a dobře míněné rady.

Mít pravidla hry, ale také mantinely

Každá rodina by měla fungovat podle určitých pravidel. Stanovit je a dodržovat, to bývá pro děti také zásadní. Dodává jim to pocit jistoty. Součástí těchto pravidel je také to, že respektují určité hranice. Pokud je nemají, zkomplikuje jim to život.

„Výchova, která razí myšlenku, že se dětem nemá nic zakazovat a nemají se omezovat, je zcestná,“ upozorňuje doktorka Vondrová. „Těžko se v té bezbřehosti orientují a ztratí své jistoty, které jsou důležité pro jejich zdravý vývoj.“

Ale vraťme se k životu rodiny a k času, který rodiče stráví s dětmi. Tehdy se utvářejí jejich vzájemné vztahy. Není podstatné, jestli při tom sportují, jezdí na výlety nebo se věnují nějakému koníčku. Důležité je, že jsou spolu, spoustu toho zažijí a vnímají jeden druhého.

Vidět věci z pohledu dětí

Při komunikaci v rodině může samozřejmě dojít k řadě nepochopení a chybných reakcí. A to v těch nejběžnějších, každodenních situacích. Zdá se, že o nic nejde. Ale právě proto, že se takové všední situace neustále opakují, vnášejí jejich chybná řešení ve svém součtu do vztahu s dítětem jistou nepohodu a napětí.

Adele Faberová a Elaine Mazlishová se ve své knize snaží upozornit na některé z nich. Třeba na to, že při debatách své děti daleko častěji poučujeme, než abychom jim naslouchali. A často také bagatelizujeme jejich pocity a to, jak věci vidí ony.

V knize uvádějí jednoduché příklady všedních dialogů
SYN: Mami, jsem unavený.
MATKA: Nesmysl. Pravě ses probudil.
SYN: (hlasitěji) Ale já jsem unavený!
MATKA: Nejsi unavený, jsi jen trochu ospalý. Obleč se.
SYN: (naříká) Ne, jsem unavený! A je tu horko, mami.
MATKA: Blbost, je tu zima, nech si ten svetr.
SYN: Ale mně je horko.
MATKA: Řekla jsem, ať si necháš ten svetr na sobě!

Rozhovor s dítětem se pak snadno stočí k hádce. Nemělo by nás to překvapit. Nepřímo říkáme dítěti, aby nevěřilo svým pocitům, naopak, mělo by se spoléhat na naše pocity.

Psycholožka radí rodičům, aby zkusili vidět věci z pohledu dětí: „Představte si, že jste dítě. Jste unavení, je vám horko a možná se i trochu nudíte. Opravdu potřebujete slyšet všechny ty argumenty dospělých, abyste poznali, jak se cítíte?“

Tahle pravda platí i pro mnohem zásadnější situace, než je ta, kterou popisuje dialog mezi synem a matkou. Když rodiče začnou respektovat pocity dětí a víc jim budou rozumět, ubude sporů, hádek a často i zbytečného napětí. Naši potomci se budou chovat klidněji a vyrovnaněji. Ale přispějeme tím i k jejich většímu sebevědomí.

Splnit mu přání aspoň v představách

Většina dospělých nepochybně zažila situaci, kdy se dítě dožaduje své oblíbené dobroty, kterou ale zrovna nemají doma. „Mami, chtěl bych křupavé tyčinky.“ „Bohužel žádné doma nemáme.“ „Já chci křupavé tyčinky,“ žádá dítě umíněně. „Chováš se jako mimino, vezmi si tyhle sušenky,“ nabízí řešení matka.

„Mami, nechci sušenky, chci tyčinky.“ Když dítě touží po něčem, co nemůže mít, dospělí se mu to obvykle snaží logicky vysvětlit. Často se stává, že čím více vysvětlují, tím spíš se děti zaseknou a protestují: „Ne, já chci svoje tyčinky!“ Někdy pomůže to, že jim jejich přání splníme aspoň v představách: „Kéž bych nějaké měla doma. Vidím, jak moc by sis je přál. Kdybych měla kouzelnou moc, přičarovala bych ti jich velký pytlík…“

Jindy stačí jenom to, když ukážete, že chápete, jak moc si ten mlsek přeje. Usnadníte mu tak přijetí reality. Není to samozřejmě rada, která by zafungovala pokaždé, ale dítě, stejně jako dospělý, ocení pochopení.

Když jsme naštvaní, nestojíme o rady

Problémy dětí můžou připadat dospělým směšné a malicherné. Jenže to není vůbec podstatné. Důležité je, jak tyto potíže vnímá dítě. Dospělí by se ho měli snažit pochopit a dát mu své pochopení najevo. Jinak snižují pravděpodobnost toho, že s nimi bude o svých problémech mluvit.

Jedna z psycholožek v knize upřímně přiznává: „Když jsem naštvaná, poslední věc, kterou bych chtěla slyšet, jsou něčí životní rady, psychologické rozbory nebo filozofická ponaučení. Po takových radách se cítím ještě hůř. Pokud mě jiný člověk začne litovat, jen mě to rozesmutní, jeho otázky mě často vyburcují k obraně, a nejvíc se rozzlobím, když slyším, že nemám důvod být naštvaná. Pak většinou reaguji jednoznačně: Zapomeň na to, že se něco stalo, nemá smysl o tom dál mluvit.

Pokud mě ale někdo poslouchá a nechá mě mluvit o mých potížích, cítím se lépe a méně smutná nebo zmatená. Když se od něj dočkám vnímavé reakce, pomůže mi to se vyrovnat se svými pocity i problémy. Je dobré vědět, že děti reagují prakticky stejně.“

Kvůli takové blbosti brečíš?

Děti někdy nevědí, proč se cítí tak či onak. Učí se tomu rozumět. Jindy nejsou ochotné vám říct důvody své špatné nálady nebo obav. Myslí si, že je budete považovat za nesmyslné: „Kvůli takové blbosti brečíš?“

Zkusme si třeba představit, že dítě musí chodit na injekce. Má z nich strach. Navíc je napjaté, proto i ostřeji vnímá bolest. Dospělý mu obvykle říká věty typu: „To přece nemůže tak bolet. Přeháníš. Tvoje sestra si nikdy nestěžuje, když musí dostat injekci. Měl by sis na to zvyknout, když je teď budeš dostávat každý den.“

Psycholožky navrhují jinou reakci: „Zdá se, že tě to fakt bolí. Tuhle bolest bys asi nepřál ani svému největšímu nepříteli, co? Není jednoduché dostávat injekce takhle často. Vsadím se, že se už těšíš, až to budeš mít za sebou.“

Když totiž akceptujeme pocity dítěte, cítí se respektované. Bolest mu připadá snesitelnější, pokud ví, že je s ním člověk, který s ním soucítí. Navíc se s námi velmi pravděpodobně podělí o své pocity i v jiných situacích. Nemluvě o tom, že takový přístup přispívá k jeho zdravému vývoji.

Dětem, které řeší nějaký problém, můžete pomoci, když uděláte čtyři věci:
Budete je pozorně poslouchat.
Přijmete to, co cítí, a dáte jim to najevo. V žádném případě jim nebudete jejich pocity vymlouvat nebo s nimi polemizovat.
Danou situaci pojmenujete, pokud jim to pomůže.
Jejich přání splníte alespoň v jejich představách.

Přes všechna dobře míněná doporučení je však dobré vědět, že univerzálně platná rada neexistuje. Někdy je třeba nejlepším řešením to, když dítě, které pláče, obejmete. A nemusíte přitom říkat nebo dělat vůbec nic dalšího.

  • FOTO: WAVEBREAKMEDIA, SHUTTERSTOCK.COM
Na výchově dětí by se měli podílet oba rodiče. Jen tak se to podle našeho chlapa dá vyváženě zvládnout

JAK TO VIDÍ CHLAP: VÝCHOVA DĚTÍ? DNESKA JE O DOST TĚŽŠÍ, ALE UKOČÍROVAT SE DÁ!

Denisa si láme hlavu tím, jestli byla dřív výchova dětí jednodušší, než je dnes. Co by Josef Hausmann připustil, a kdy je hranice zakázaného? A náš chlap odpovídá s upřímností jemu vlastní.

22. 12. 2016JOSEF HAUSMANN
VÝCHOVA NENÍ LEGRACE
Víte, že existují recepty na to, jak vychovávat své děti podle znamení zvěrokruhu? Co vy na to? A vy ji zvládáte? Jestli si nejste jisti, můžete si udělat test.

Denisa se ptá: „Dobrý den pane Hausmanne, z Vašich odpovědí předpokládám, že máte již velké potomky. Zajímalo by mě, kdyby se vám v dnešní době narodily děti, přistupoval byste k výchově stejně? Měl byste stejné zásady, nebo byste se nechal ovlivnit dobou a současnými ,trendy', jako například děti a jejich přístup k internetu (profily na facebooku), ipady ve školkách, mobilní telefony k 5. narozeninám... Bál byste se více pustit děti z domu, nebo si myslíte, že na době nezáleží?"

Vážená Deniso, jen nerad argumentuji svým soukromím. Děti mám z konce osmdesátých let. Předchůdci Vámi zmiňovaných trendů se projevovaly už tehdy. Člověk je proti tomu bezmocný, a ani dnes bych to přes koleno lámat nemohl. Lze ale děti vychovat k takovým hodnotám, aby dříve nebo později pochopily nicotnost cetek, které jim dnešní komerční rozvraceči skutečných hodnot (za potlesku vládnoucích vlastizrádců) podsouvají.

Když mě můj otec opakovaně přistihl, že se nechovám podle jeho příkazu „Nečum na televizi, a raději si čti“, televizi demonstrativně vyhodil z balkonu – po vzoru básníka Hrubína. Tak daleko jsem nezašel, ale po jeho vzoru jsem strhl anténu s českými programy. Když děti už mermomocí chtějí sledovat brak, tak aspoň v cizí řeči. (Dnes obě dcery hovoří i čtou anglicky, německy a francouzsky.)

Při výchově k tomu, aby se jich brak pokud možno netýkal, jsem ještě měl na své straně mnohé pozitivní okolnosti, které však jednotná fronta (demokraticky volených!) kazisvětů dokázala zničit, a které (i Vám) dnes v té či oné formě při výchově chybí.

Tak například nedaleko od nás existovalo sportovní hřiště, kam jsem děti v raném věku (od 3–4 let) i s jejich vrstevníky vodil na první atletické krůčky a hry s balonem. To už neexistuje. Posametová radnice dala pozemek v plen místnímu spřátelenému developerovi, který jej zastavěl viladomy.

Ve stejné koprodukci radnice–developer byl bez náhrady stržen i kulturní dům, kde byly (nejen mé) děti kultivovány ve hře na flétnu, později přibyl klavír, zpěv a pohybová výchova, a kde „slavně“ před obecenstvem koncertovaly. (Před měsícem onen developer vztyčil na svém protiprávně nabytém pozemku Lavičku Václava Havla, čímž podal důkaz o „čistotě“ své duše.) Jiný vejlupek předělal tělocvičnu, kam děti chodily do Sokola, na restaurant…

Na začátku 90. let nebyli ještě z ČS rozhlasu (a dalších médií) odstraněni hudební (a jiní) redaktoři typu Jana Spáleného, kteří na rozdíl od těch dnešních národ a mládež kultivovali ke vkusu.

S mou vlastní – sportovní, vzdělávací a hodnotovou – výchovou mi tedy pomáhalo i okolní prostředí, troufám si ale tvrdit, že i dnes mají rodiče možnost určitý štít proti nevkusu a neprogramu nastavit. Nesmí ale litovat času a prostředků a alibisticky vše nechávat na škole.

I dnes může rodič (jako tenkrát já) s dětmi místo facebooku hrát doma šachy, dámu, karty, počítat domácí úkoly, učit je jazyky, hrát s nimi čtyřručně na klavír, brát je na lyže, na skály, na kajak, na orienťáky, vozit na volejbalové tréninky – a upřednostnit peníze na sportovní výzbroj, hudební nástroje, poplatky za hudební školu, výtvarku, členství ve sportovních oddílech. Vše ostatní počká…

Ono se to totiž člověku vrátí: Dodnes s dcerami hraji volejbalové a tenisové turnaje, závodím na běžkách ve stejném oddíle, jsme členové stejného horolezeckého klubu, utkávám i potkávám se s jejich „šamstry“ a vůbec s jejich generací – při sportu i na hudebních večírcích, kde se aktivně provozuje jazz.

Suma sumárum: Hlavně se nevzdat a podporovat činnostní trávení času. K tomu je ovšem nutná přítomnost otce. Samotná matka tohle zvládnout nemůže. Ta je naopak ráda, že děti „facebookují“ a nezlobí.

K druhému dotazu: Bál bych se (malé) děti pustit na neorganizovanou zábavu. Nejen ze strachu, čím tam načichnou, ale i proto, že jim to nic nepřinese.

Tak to vidím já.

Josef Hausmann
 

Jak držet lžíci

 Držte ji v pravé ruce (leváci případně v levé ruce), přičemž držadlo si opřete o ukazováček a prostředníček a seshora přidržujte palcem. Lžíci si v žádném případě nedávejte celou do pusy. Až dojíte, lžíci položte na pravou stranu talíře.

 

Jak držet tužku

http://www.mstgm.cz/image.php?nid=8373&oid=2100749 Držení tužky je stejné u leváků jako u praváků.
Rozdíl je v tom, že praváci tužku po papíře lehce táhnou, leváci musí překonávat tření podložky a tužku před sebou tlačí.
Tužka leží lehce na posledním článku prostředníčku, z jedné strany ji přidržuje bříško palce, ze druhé bříško ukazováčku. Zápěstí je uvolněné, není zalomené k tělu, pohyb vychází z ramene. Kresba je plynulá, tenká i při použití měkčí tužky.
Je dobré každý den alespoň chvilku kreslit nebo psát ve stoje - na papír připevněný na stěně nebo na dveřích. Dobře se tak fixuje správné držení tužky.

Jak správně držet příbor. Přinášíme návod podle pravidel etikety

 
 

Možná vás při čtení titulku napadlo, že takovou triviální věc, jako je držení příboru, přece zvládne každý, ovšem není to tak docela pravda. Jak správně držet příbor podle pravidel etikety?

Jak správně držet příbor

Zdroj: Shutterstock.com

Většina lidí nad tím, jak správně držet příbor, vůbec nepřemýšlí a prostě jej používají tak nějak intuitivně. Etiketa však pro držení příboru káže striktní pravidla. Ne že byste jste se bez nich v životě neobešli, ovšem při návštěvě vybrané restaurace se přece jen sluší používat při jídle příbor správným způsobem. Lidé často drží příbor jako tužku, to je ovšem špatně. Jak tedy držet příbor správně?

Jak správně držet příbor

Nejprve si řekněme, jak používat příbor a vidličku, pokud máte klasické jídlo. Pokud jste pravák, vidličku byste měli držet v levé ruce a nůž v pravé. Prsty směřujte směrem dolů ke stolu, ukazováčkem tlačte seshora na střenku a po stranách si příbor držte palcem a prostředníčkem. Konce držadel nože a vidličky opírejte o dlaně, neměly by tedy být vidět. Příbor by měl mířit výhradně směrem do talíře, vidlička pak hroty dolů.

Krájení a skládání příboru

Při krájení pro pohyb nože používejte zápěstí. Steakové maso, na které dostanete steakový nůž, krájejte kolmo k vláknům svaloviny. Brambory si nakrájejte bokem vidličky. Zcela zapovězené je rozmačkávání brambor pomocí hrotů vidličky.

 

Na znamení, že jste dojedli, položte příbor rovnoběžně na pravou stranu talíře. Pokud ještě plánujete jíst, ale potřebujete pauzu, příbor dejte na talíři do kříže.

Jak drží příbor leváci

A jak má správně levák držet příbor? Přirozeně by to mělo být naopak, tedy vidlička v pravé ruce a nůž v levé ruce. Etiketa však přímo neříká, jak mají držet příbor leváci a jak praváci, je tedy možné si vybrat. Ostatně se najde mnoho leváků, kterým vyhovuje dělat některé věci jako pravák, včetně držení příboru.

 

Jak držet příbor – pouze lžíce

Při konzumaci polévky samozřejmě používáme lžíci. Držte ji v pravé ruce (leváci případně v levé ruce), přičemž držadlo si opřete o ukazováček a prostředníček a seshora přidržujte palcem. Lžíci si v žádném případě nedávejte celou do pusy. Až dojíte, lžíci položte na pravou stranu talíře.

Jak držet příbor – pouze vidlička

Pokud máte jídlo, u kterého se obejdete bez krájení, jíst byste měli pouze vidličkou, kterou budete držet v pravé ruce (leváci v levé ruce). V tomto případě ji držte nikoli hroty dolů jako u klasického jídla, ale naopak hroty nahoru. Pouze vidličkou jíme například rizoto, ale i salát. I když jste nůž při jídle vůbec nepoužili, až dojíte, položte jej společně s vidličkou souběžně na pravou stranu talíře tak, jako u klasického jídla.

Jak držet příbor u těstovin

Pokud jíte například špagety či jiné dlouhé těstoviny, použít byste měli vidličku, kterou budete držet v pravé ruce, a lžíci, kterou budete mít v levé (leváci naopak). Těstoviny si namotávejte na vidličku, kterou si opřete do prohlubně lžíce tak, aby to šlo snadněji. Do úst si vkládejte zásadně jen vidličku, nikoli lžíci

 

Říkanky jsou pro děti důležité, rozvíjejí řeč, paměť i fantazii

Kolik říkanek dokážete jen tak vysypat z rukávu? A co vaše děti, proč by se je vůbec měly učit a poslouchat je?
Říkanky jsou pro děti důležité, rozvíjejí řeč, paměť i fantazii
 

Když jsem musela už poosmé předříkávat synovi říkačku o kutálející se bramboře, ten den jsem nemyslela na nic jiného než na těch pár řádků z dětské knížky. Dokonce jsem si chtě nechtě tuhle rytmizovanou básničku opakovala při umývání nádobí, čekání na autobus, a dokonce i na záchodě!

Musím se proto přiznat, že opakování říkanek a písniček je pro mě v jistém smyslu dost iritující. Ale pedagogové i psychologové se shodují: Dětské říkanky rozvíjejí řeč, smysl pro rytmus, slovní zásobu, paměť i fantazii. Takže i když jsou dny, kdy si od rána sama sobě slibuju, že dneska nepřecedím přes zuby ani jednu říkanku, ta spousta pozitiv mě pokaždé k nějaké vybičuje. A co vás?

Investice do budoucna

Číst svým dětem říkanky, nebo jim je dokonce předříkávat z hlavy, dá docela zabrat. Chce to čas, chuť a taky, co si budeme nalhávat, trochu té mozkové kapacity. Ovšem bonusů, které společně strávený čas s dítětem nad rytmickými slůvky přináší, je podle Jany Martincové, doktorky a autorky knihy říkanek, skutečně mnoho:

„Děti, které si projdou rýmovaným obdobím a pohrávají si s rýmy, jsou podle mého v životě mnohem tvořivější. Již odmala si s jazykem hrají, říkanky je inspirují k vymýšlení vlastních rýmů, slov, která se rýmují.“

Odstartujte chuť se učit

Přednášení říkanek by mělo tak nějak přirozeně vyplynout. Žádné zkoušení, žádné nucení, či dokonce trestání, že si dítě nepamatuje určitý verš nebo ho špatně vyslovuje. Dítě si samo řekne nebo pozitivně zareaguje, zda má chuť právě teď. Vše by mělo probíhat v příjemné atmosféře, a pokud k tomu přibude i humor, velké plus navíc!

Vařící myška a spol.

Jako malá jsem spoustu říkanek milovala. Teď v dospělosti nad některými kroutím hlavou, jak byly nesmyslné. Dokonce jsem měla tendenci tuhle nelogičnost svým dětem nějak vysvětlovat. Naštěstí mě včas zarazila publikovaná studie S. Dewhursta a C. Robinsonové publikovaná v časopise Psychological Science, která skutečně potvrzuje, že je pro děti důležitější zvuk slov než významová stránka.

 

Předškolák | Dítě je na světě

Přidejte si do repertoáru: Podzimní říkanky

 

Takže i svým ratolestem dopřejte dávku rytmických a zvukomalebných rýmovaček, při kterých se dobře zasmějete nebo vzájemně naladíte na společné hrátky.

 

Užitečné říkačky

Neoddiskutovatelný přínos říkanek je v tom, že si díky nim dítě osvojuje řeč, učí se intonaci, slovní zásobu, rytmus, výslovnost a melodii. Kromě toho si vaši potomci trénují svaly kolem úst či motoriku celého těla. Vzpomeňme třeba na „Měla babka čtyři jabka“.

To je krásná ukázka toho, jak se díky některým rytmickým básničkám dokonce učí základy matematiky, číslovky, počty, míry nebo velikosti. A to je pro první roky života nejdůležitější: „Děti jsou nepopsaná tabule, která navíc saje vše nové jako houba. Proto je důležité se dětem během prvních třech let života intenzivně věnovat, vytvořit jim pevné základy, na kterých mohou v budoucnu stavět,“ tvrdí Jana Martincová, mimo jiné zakladatelka edice Pro chytré hlavičky.

Batole | Dítě je na světě

Říkanky mají při výchově dítěte velký význam

 

Malí pomocníci

Je pravda, že jsem se svými dětmi k novým říkankám, ve kterých nevařila myšička nebo kočka neměla čtyři koťata, přičuchla hlavně v období jejich vzdoru. Chytlavé a zábavné říkačky totiž často fungovaly jako úžasná metoda, jak je přinutit se dobrovolně oblékat, vyčistit zuby nebo sníst pár soust jídla. Ale existuje spousta další jednoduchých básniček, díky nimž se děti učí o zdraví, bezpečnosti či světě kolem nás.

Vezmi do ruky tužku

Předříkání nebo pouhé čtení říkanek je pro děti zábavné zhruba do dvou let věku. Od této doby už živé ratolesti vyžadují víc. Jen málokterý „tříleťák“ dokáže vysedávat u knížky. Chce to trochu invence, třeba propojení říkanek s kreslením, pohybem nebo dialogem. Dítě se pak učí verše rychleji a lépe.

A jak říká doktorka Jana Martincová, na základě interaktivních říkanek se toho rodič na své děti dozví víc: „Díky různě zaměřeným říkankám rodič zjistí, co dítě baví, jakým směrem je zájmově zaměřené. Tyto oblasti pak může následně rozvíjet další literaturou, návštěvou atrakcí a podobně,“ uzavírá odbornice.

 

Školka klepe na dveře. Poradíme vám, na co sebe a předškoláčka připravit

Máte před sebou posledních pár dnů a začne to. Z vašeho roztomilého batolete se stane velký předškolák. Jak na to připravit jeho, ale hlavně sebe?
Školka klepe na dveře. Poradíme vám, na co sebe a předškoláčka připravit


Uvidíte, bude to dobré! A aby to bylo ve školce dobré pro vás všechny hned od počátku, využijte poslední prázdninový měsíc a všichni se na to doma pořádně připravte.

Povídám, povídám o školce...

Školka prostě nemůže být téma, které zazní až ve chvíli, kdy si obouváte boty a poprvé vyrážíte. Samozřejmě, určitě jste na toto téma narazili, když jste řešili zápis. Ale mezi zápisem, radostí z přijetí a skutečným nástupem jsou velké prostoje, které je ideální vyplnit pravidelným vyprávěním o tom, co bude, až školka opravdu vypukne.

Dobré je jít se do školky podívat, aby dítě mělo přesnou představu o tom, jak to tam vypadá. A pak mu pořád připomínat, jak se mu tam líbilo. Jaké tam byly hračky, co tam zažilo, s kým se potkalo... Existuje i spousta knížek, jež si můžete číst před spaním a které opět navozují téma mateřské školky. Stačí prolustrovat nejbližší internetové knihkupectví.

... zásadně hezky!

Zvlášť starší generace mají tendenci děti do školky nešikovně „motivovat“ strašením. To je samé: „Počkej, ve školce ti tohle paní učitelka nedovolí! Ta ti ukáže, jak se má poslouchat!“ Nic proti, vím, že kdysi se to tak říkávalo, ale pokud se tam má vaše malé velké cítit hezky, skutečně by se nemělo bát.

Děti se ve školce učí starat o druhé, dělit se, počkat, až na ně přijde řada...


Vy byste šla do práce, kde by vám hrozily tresty, omezování a podobně? A chtěla byste být s cizí paní, o které vám někdo napovídal, že vám nic neodpustí? Děti jsou na tohle opravdu hodně citlivé a vystrašíte je jen jednou…

Zvykejte děti na to, že nejste vždy po ruce

Tohle je těžké pro každou mámu. Jsme naprogramované na to, že sotva slyšíme mírné broukání či naříkání, zbystříme a pátráme po tom, co se děje. Jak to jen jde, jsme po ruce. Tři i čtyři roky mateřské pak našemu ochranitelskému JÁ jen nahrávají a děti jsou odmalička zvyklé, že se mohou spolehnout právě na naši přítomnost.

 

Mateřská škola | Předškolák

Nechcete klasickou školku? Zkuste lesní, montessori nebo cizojazyčnou

 

Ve školce s nimi ale pochopitelně nebudete. Tedy některé mateřské školky jsou tak vstřícné, že vás nechají pár prvních dní se zdržet, jinde se víc osvědčilo, že jsou děti od první vteřiny ve školce jen samy za sebe, tedy prostě bez vás. A pochopitelně jim to půjde lépe, když na to, že jsou bez vás, budou zvyklé předem.

Nechávejte je proto hlídat babičkami, sousedkami, domluvte se s maminkami dalších dětí, které půjdou do vaší školky, a vzájemně si děti třeba pohlídejte. Tak totiž docílíte dvojího efektu: děti si zvyknout být s jinými dospělými a zároveň si najdou kamarády, s nimiž jim pak následná adaptace půjde mnohem snáze.

 

Trénujte samostatnost

Před nástupem do školky kroťte také svou tendenci dítěti se vším pomáhat.
Pravda je, že v začátku budou učitelky ve školce všem nováčkům intenzivně pomáhat, ale nebude to navždycky a i přesto se od každého dítěte očekává značný stupeň samostatnosti.

Berte vážně dětké obavy

Čím více se to bude blížit, tím více hrozí, že vaše ratolest začne doma protestovat, že do školky nakonec vlastně vůbec nechce. Logicky se bojí velké změny a je to pro ni o to citlivější téma, pokud nejistotu a strach cítí i z vás. Můžete jí sebevíc omílat, že to bude bezva, ale pokud vy sama máte obavy, nevěříte dané školce nebo víte, že vám nesedí paní učitelka, kterou dítě dostane, nic před svým potomkem neutajíte.

 

Chování a vztahy | Mateřská škola | Předškolák

Školka (ne)straší

 

Děti tohle prostě vycítí. Zapracujte tedy na svém klidu. Je normální dát děti do školky, je normální mít z toho strach a je normální přijít za pár dní docházky na to, že se vašemu potomkovi ani nechce domů, což vás naplní dalším smutkem. Obavy svého dítěte také berte smrtelně vážně. Možná je malé, ale strach může mít pořádně velký…

 

Oslavte to ve velkém

První den ve školce pak pojměte ve velkém stylu. Nejde o množství bonbonů, kterými se svého potomka pokusíte uplatit, až se začne zdráhat. To stejně nefunguje. Jde o to, abyste z prvního školkového dne udělali doma velkou věc. Významnost okamžiku pak dovolí dítěti cítit se důležitě.

Vnímat tu velkou věc a hrdě do ní jít. Foťte se, natáčejte, o všem, co se děje, mluvte. Účastněte se ideálně vy jako celá rodina. Dřív byla spousta rituálů, které lemovaly růst a dospívání dítěte, dneska to mizí. Ale tyhle takzvané přechodové rituály jsou prostě významné, tak se jich držte. A hlavně si naštelujte budíka dostatečně včas.

Není nic horšího, než se od prvního dne stresovat, vstávat na poslední chvíli, nadávat, že nestíháte, a hatit všechny snahy o dobrý start.
 

Co nejdůležitějšího natrénovat?

1. Oblékání
Zvládnout ponožky, kalhoty, tričko a mikinu, stejně jako si obout boty, by mělo každé dítě. Zavazování nebo zapínání knoflíků jistí paní učitelka, ale základ by vaše malé mělo umět už z domova. Hlavně kluci bývají trochu pozadu, ale věřte, tlačit na ně nikdo nebude. Jde spíš o jejich dobrý pocit.

Když se umí obléknout jako velké děti, jsou na sebe pyšné, a tudíž i sebejistější. A pomoct jim k tomu může i taková věc, jako že své oblečení vůbec rozeznají. Naučte se tedy oblečení chystat s jejich asistencí, klidně, ať si samy vyberou. Pak se rychleji oblečou doma i ve školce a vy nebudete řešit ani případy se záměnami oblečení.

2. Základní slušnosti
Pozdravit, poprosit, poděkovat a reagovat. Ve stručnosti shrnuté „základní slušnosti“, které se od vašeho malého čekají. Koneckonců, taky pro něj uděláte cokoli raději, když slyšíte kouzelné slovíčko, nebo ne?

3. Umím sám jíst, chodit, komunikovat
Zdá se vám absurdní toto připomínat? Věřte však, že není. Mnoho dětí má ještě ve třech letech obavy třeba ze samostatné chůze po schodech. Řada z nich je doma „pro klid a pořádek“ raději krmená.

4. Vím, kdo jsem
To znamená znát své celé jméno a přibližnou adresu, i to se cení.

5. Vím, kdy potřebuju na záchod
Říct si o cestu na toaletu by mělo umět opravdu každé školkové dítě. A skutečně na záchod, nikoli na nočník. Ve školkách mají všechno sanitární zařízení velikostně přizpůsobeno dětem, takže jim to půjde asi i líp než doma, přesto trénujte. Stejně jako následné mytí rukou, používání mýdla a ručníku.

 

Péče o dítě a jeho výchova | Dítě je na světě

Hola, školka volá

 

Jak se nechovat před dětmi

obrazek

Hádky a manipulace mezi partnery mohou ovlivnit chování dětí v dospělosti.

Profimedia.cz
 
dnes 08:43 Zdravé, šťastné a spokojené manželství je velmi dobrým vzorem pro děti. Respektive pro jejich romantické vztahy v budoucnosti. Pokud se ale lidé hádají a celková atmosféra v rodině je na bodě mrazu, dětem se nevědomky podsouvá, že v napětí a problémovém prostředí se dá také fungovat, a že je to svým způsobem zcela v pořádku.

Terapeuti sestavili několik případů nejčastějších manželských a rodičovských chyb, které mohou děti do budoucna negativně ovlivňovat.

Shazování rozhodnutí partnera

Dáte jasný pokyn dceři, která se chystá ven se svými kamarádkami. Váš protějšek ale pravidla přenastaví podle svého rozhodnutí a většinou povoluje, co druhý zakázal.

„Logicky se nemůžete dohodnout na všem, ale pokud jde o výchovu, měli by být rodiče zajedno,“ řekla pro huffingtonpost.com Marni Feuermanová, manželská terapeutka z Boca Raton na Floridě.

„Lidé tak jen učí své děti, jak být lepšími manipulátory, a že takové jednání, které je v jejich případě bráno jako strategie, funguje i v dospělosti a přináší výsledky. Je proto mnohem lepší si v takovém případě o rozhodnutí promluvit stranou a dosáhnout kompromisu, teprve pak výsledek debaty dítěti společně oznámit,“ dodala expertka.

Neumíte si udělat čas na své manželství

Nejprve je velká láska, pak přichází fáze rodičovství a také logicky stavění potomka na první místo, před manželství nebo partnerství. Ano, děti jsou středobodem vesmíru, ale nedovolte, aby byl vztah až na druhé koleji.

„Dítě prospívá, když jsou jeho rodiče v pohodě. Může ale trpět problémy, pokud je tomu naopak,“ upozorňuje párová terapeutka Lizz Higginsová z Dallasu.

„Ačkoliv to může být náročné, doporučuji čas od času zajít na večerní rande. Takové nárazové schůzky a udělání si času pouze pro vás dva vytváří dlouhodobý efekt, který má pozitivní přínos na celou rodinu.“

Rodičovství jako soutěž

V některých párech se objevuje situace, kdy mezi sebou rodiče soutěží o náklonnost společně vychovávaných dětí. Odborníci se prý také často setkávají s tím, že některý rodič se snaží být „lepší“ nebo snad „zábavnější“ než ten druhý. Toto chování je ale nezdravé nejen pro vztah, ale i pro děti, které v tomto modelu vyrůstají.

„Snaha o překonání partnera v tom, že si lásku dětí bude kupovat, nebo bude společně s dítětem tajně porušovat pravidla druhého z rodičů, má doopravdy negativní dopad na celou rodinu,“ upozorňuje Deborah Mecklingerová, terapeutka z Toronta. Právě soupeření a manipulativní jednání rodičů může u některých dítek vyvolat pocity úzkosti, nejistoty i zmatení.

Nedostatek náklonnosti

Když dojde na vzájemné rodičovské projevy náklonnosti, není třeba to s láskou před dětmi přehánět. Je ale také škoda se před potomkem stydět ukázat, jak moc si jeho otce nebo matky ceníte, a co pro vás znamená. Takové okamžiky v dítěti vyvolávají pocity bezpečí.

Být milovaný a laskavý je příklad, jak dítě naučit vnímat to, co by jako dospělé mělo samo dělat, a jak by měl vztah mezi dvěma lidmi, založený na lásce, fungovat.

Nikdy se nehádáte

Ačkoliv se tento bod může zdát lehce zavádějící, pravdou je, že občasná hádka může být vztahu jen prospěšná. „I děti z toho mohou těžit,“ říká Lizz Higginsová. „Samozřejmě nesmí nikdy nastat slovní, či snad fyzické napadání, ale trocha zdravého boje nebyla ještě nikdy na škodu. Navíc to děti naučí, že i v harmonicky fungujícím vztahu je občasná hádka akceptovatelná,“ říká odbornice.

Takové situace děti vnímají jako možnost, která jim ukazuje, že i dospělí mívají neshody a že jsou rozdílní, ačkoliv stále tvoří nerozlučný, šťastný a stabilní pár. A pokud se navíc rodiče dohodnou hádkou na řešení problému, učí se, jak vypadá konečné řešení sporu.

„V podstatě to znamená, že pokud se lidé naučí, jak bojovat a hádat se fér, okoukají to i jejich děti, které pak ve většině případů jdou ve šlépějích a zvycích toho, co se v mládí naučily,“ vysvětluje vztahová terapeutka.

 

 

 
 
 
 
 
 

Přidat příspěvekNejnovější komentáře

 
 
 
 
PŘIHLÁSIT SE
28
DNES MÁ SVÁTEKAUGUSTÝN
 
 

 
 
reklama

AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Pro své potěšení toho dnes skrze Uran uděláte poměrně dost, ale mělo by to být spojené i s kariérou. Proto můžete nejlépe zafungovat,…
 
Maminka na Facebooku
 


reklama
 

 

VÝPOČET DATA PORODU


SPOČÍTEJTE SI OVULACI


 
 
 

Riziko nákazou Riziko nákazou parazity vzrůstá například tím, když se děti tulí k domácím mazlíčkům FOTO: PROFIMEDIA Riziko nákazou parazity vzrůstá například tím, když se děti tulí k domácím mazlíčkům PARAZITI U DĚTÍ: JAK SE VAŠE RATOLESTI MOHOU NAKAZIT? Zatímco výskyt parazitů u nás klesá, jiný trend platí hlavně pro roupa dětského. Toho ubývá pomaleji a stále je tu značné riziko, že se jim vaše ratolest nakazí. Kde? A jací další paraziti dětem často hrozí? 08. 06. 2016DENISA CHŇOUPKOVÁ NEMOCI DĚTÍ V LÉTĚ Celou zimu váš potomek prostonal a vy jste se už nemohli dočkat léta s nadějí, že zůstane několik týdnů v kuse zdravý. Jenže i teď mohou dítě schvátit nemoci. Jaké nemoci jsou v létě nejčastější? Případů nemocí způsobených parazity rok co rok dlouhodobě klesá. Například kdysi velmi časté infekce škrkavkou dětskou se dnes vyskytují jen málo. Nicméně, stále ještě existují paraziti, které v dětských kolektivech rozhodně nejsou ničím výjimečným. Roupy jsou u dětí stále celkem běžné „Podle ohlasů a žádostí o radu na stránkách České parazitologické společnosti, hlášení hygienických stanic i podle mých vlastních zkušeností jsou v současnosti v Česku absolutně nejčastějšími parazity u dětí roup dětský a veš dětská,“ říká RNDr. Libor Mikeš, Ph.D. z Katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. S roupem, jakožto nejčastějším dětským parazitem, souhlasí i RNDr. Zuzana Hůzová z Národní referenční laboratoře pro diagnostiku střevních parazitóz. „V roce 2015 jsme v České republice zaznamenali 1738 případů. Ostatních parazitů je na našem území velice málo a zaznamenáváme dlouhodobě klesající trend v jejich výskytu, i když se bohužel můžete setkat s opačným názorem z řad neodborníků,“ uvádí doktorka. V kolektivu školky nebo školy je jasné, že se nákaza přenese raz dva; ProfimediaFOTO: PROFIMEDIA V kolektivu školky nebo školy je jasné, že se nákaza přenese raz dva Parazity se děti často nakazí ve školce Pro rozmnožování parazitů jsou ideální dětské kolektivy. V první řadě uveďme na začátku zmiňované vši. Ty se šíří tak, že jednoduše „přelezou“ z vlasů jednoho dítěte do vlasů druhého dítěte. K přenosu je třeba přímý kontakt vlasů dětí, ke kterému při různých hrách dochází celkem běžně. Mimo to právě dětské kolektivy jsou typické pro roupy. „Děti se nakazí v kolektivu díky nedostatečné hygieně rukou, hlavně po toaletě,“ uvádí Zuzana Hůzová. PARAZITI A TĚHOTENSTVÍ Paraziti pro těhotné ženy znamenají vyšší rizika. Mohou poškodit ještě nenarozené dítě. Nicméně jde se jim vyhnout. Stačí se držet hygienických zásad a hlídat si, co jíte! K nákaze může dojít přímo, a to požitím vajíček. „Samičky kladou v noci vajíčka v okolí řitního otvoru a způsobují svědění, na které dítě reaguje škrábáním se. Vajíčka, která ulpěla za nehty, pak mohou při olizování prstů infikovat znovu totéž dítě, ale i jiné děti,“ popisuje doc. RNDr. Oleg Ditrich, CSc. z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity České Budějovice. S tím souvisí i nepřímá forma nakažení. Vajíčka se dostanou na nějaký předmět, především právě na toaletě, na které sáhne jiné dítě. Po olíznutí prstů se pak samozřejmě snadno infikuje. Znáte nějaké dítě, které nemělo vši?; ProfimediaFOTO: PROFIMEDIA Znáte nějaké dítě, které nemělo vši? Co mohou děti chytit od domácích mazlíčků? Rodiče mívají strach také z domácích mazlíčků, protože děti se často nebrání ani velmi blízkému kontaktu se zvířátky. „Od koček a psů se děti mohou – například prostřednictvím trusem znečištěné půdy nebo písku – nakazit škrkavkou psí nebo škrkavkou kočičí,“ uvádí Zuzana Hůzová. Důležité proto je mazlíčky odčervovat. „Z kočičího trusu se také mohou nakazit prvokem Toxoplasma gondi, kterým je na našem území infikováno zhruba 15 až 20 procent populace. Každopádně ve většině případů svému hostiteli nikterak neškodí,“ dodává odbornice a zároveň upozorňuje, že tímto prvokem se lidé nezřídka nakazí mimo jiné konzumací syrového masa. To ale u dětí nebývá nejčastější příčina nákazy. Máte strach z parazitů?parazity vzrůstá například tím, když se děti tulí k domácím mazlíčkům FOTO: PROFIMEDIA Riziko nákazou parazity vzrůstá například tím, když se děti tulí k domácím mazlíčkům PARAZITI U DĚTÍ: JAK SE VAŠE RATOLESTI MOHOU NAKAZIT? Zatímco výskyt parazitů u nás klesá, jiný trend platí hlavně pro roupa dětského. Toho ubývá pomaleji a stále je tu značné riziko, že se jim vaše ratolest nakazí. Kde? A jací další paraziti dětem často hrozí? 08. 06. 2016DENISA CHŇOUPKOVÁ NEMOCI DĚTÍ V LÉTĚ Celou zimu váš potomek prostonal a vy jste se už nemohli dočkat léta s nadějí, že zůstane několik týdnů v kuse zdravý. Jenže i teď mohou dítě schvátit nemoci. Jaké nemoci jsou v létě nejčastější? Případů nemocí způsobených parazity rok co rok dlouhodobě klesá. Například kdysi velmi časté infekce škrkavkou dětskou se dnes vyskytují jen málo. Nicméně, stále ještě existují paraziti, které v dětských kolektivech rozhodně nejsou ničím výjimečným. Roupy jsou u dětí stále celkem běžné „Podle ohlasů a žádostí o radu na stránkách České parazitologické společnosti, hlášení hygienických stanic i podle mých vlastních zkušeností jsou v současnosti v Česku absolutně nejčastějšími parazity u dětí roup dětský a veš dětská,“ říká RNDr. Libor Mikeš, Ph.D. z Katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. S roupem, jakožto nejčastějším dětským parazitem, souhlasí i RNDr. Zuzana Hůzová z Národní referenční laboratoře pro diagnostiku střevních parazitóz. „V roce 2015 jsme v České republice zaznamenali 1738 případů. Ostatních parazitů je na našem území velice málo a zaznamenáváme dlouhodobě klesající trend v jejich výskytu, i když se bohužel můžete setkat s opačným názorem z řad neodborníků,“ uvádí doktorka. V kolektivu školky nebo školy je jasné, že se nákaza přenese raz dva; ProfimediaFOTO: PROFIMEDIA V kolektivu školky nebo školy je jasné, že se nákaza přenese raz dva Parazity se děti často nakazí ve školce Pro rozmnožování parazitů jsou ideální dětské kolektivy. V první řadě uveďme na začátku zmiňované vši. Ty se šíří tak, že jednoduše „přelezou“ z vlasů jednoho dítěte do vlasů druhého dítěte. K přenosu je třeba přímý kontakt vlasů dětí, ke kterému při různých hrách dochází celkem běžně. Mimo to právě dětské kolektivy jsou typické pro roupy. „Děti se nakazí v kolektivu díky nedostatečné hygieně rukou, hlavně po toaletě,“ uvádí Zuzana Hůzová. PARAZITI A TĚHOTENSTVÍ Paraziti pro těhotné ženy znamenají vyšší rizika. Mohou poškodit ještě nenarozené dítě. Nicméně jde se jim vyhnout. Stačí se držet hygienických zásad a hlídat si, co jíte! K nákaze může dojít přímo, a to požitím vajíček. „Samičky kladou v noci vajíčka v okolí řitního otvoru a způsobují svědění, na které dítě reaguje škrábáním se. Vajíčka, která ulpěla za nehty, pak mohou při olizování prstů infikovat znovu totéž dítě, ale i jiné děti,“ popisuje doc. RNDr. Oleg Ditrich, CSc. z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity České Budějovice. S tím souvisí i nepřímá forma nakažení. Vajíčka se dostanou na nějaký předmět, především právě na toaletě, na které sáhne jiné dítě. Po olíznutí prstů se pak samozřejmě snadno infikuje. Znáte nějaké dítě, které nemělo vši?; ProfimediaFOTO: PROFIMEDIA Znáte nějaké dítě, které nemělo vši? Co mohou děti chytit od domácích mazlíčků? Rodiče mívají strach také z domácích mazlíčků, protože děti se často nebrání ani velmi blízkému kontaktu se zvířátky. „Od koček a psů se děti mohou – například prostřednictvím trusem znečištěné půdy nebo písku – nakazit škrkavkou psí nebo škrkavkou kočičí,“ uvádí Zuzana Hůzová. Důležité proto je mazlíčky odčervovat. „Z kočičího trusu se také mohou nakazit prvokem Toxoplasma gondi, kterým je na našem území infikováno zhruba 15 až 20 procent populace. Každopádně ve většině případů svému hostiteli nikterak neškodí,“ dodává odbornice a zároveň upozorňuje, že tímto prvokem se lidé nezřídka nakazí mimo jiné konzumací syrového masa. To ale u dětí nebývá nejčastější příčina nákazy. Máte strach z parazitů? 

http://www.rodicum.cz/jak-zabavit-deti-doma 

 

Děti potřebují pravidla a pevně stanovené hranice. Dodává jim to pocit bezpečí

 

DÍTĚ BEZ VÝCHOVY. VÁŽNĚ ZE ZLOBENÍ VYROSTOU?

 

Nikdy mu nic neodmítnou, ve všem se mu podřizují, nestanovují žádná pravidla, prostě vše je dovoleno. I tak může vypadat výchova dítěte. A že se vzteká či jinak zlobí? Ono z toho přece vyroste. Opravdu?

 

16. 10. 2015LUCIE MÜLLEROVÁ

 

ZBAVTE HO NEŠVARŮMalé děti hodně zkoušejí, kam až jim dovolíte zajít. Mnoho z nich má takzvané kousací období, což není vůbec příjemné. Více se o tom dočtete v článkuNešvar malých dětí: Kousání kamarádů! Jak to zarazit?.

 

Honzíkovi budou brzy tři roky, přesto lze s trochou nadsázky říct, že o sobě plně rozhoduje. Jeho maminka ho totiž v podstatě nevychovává.

 

„Absolutně mu nestanovuje žádné limity. Po supermarketu běhá, jak se mu zlíbí, když se vzteká, tak se mu raději vyhoví. Jí, kdy chce, co chce a kde chce,“ popisuje Honzíkova babička, které se tento přístup moc nelíbí.

 

Její dcera před synovými prohřešky neustále přivírá oči. „Když je Honzík s jinými dětmi a ubližuje jim, dcera dělá, že to nevidí. Protože kdyby šla a Honzu napomenula, ztropil by scénu,“ říká babička Lenka s tím, že na jakoukoli kritiku její dcera reaguje tím, že z toho Honzíček jednou vyroste. Jenže to se šeredně plete!

 

Hranice děti potřebují

 

Čekali byste, že takováto volnost je snem každého dítěte? A že pravidla a hranice tu jsou vlastně jen pro pohodlí dospělých? Omyl! „Podle mě se dítě, kterým rodiče nestanovují žádné hranice, cítí hrozně. Děti totiž nějaké mantinely potřebují, díky nim se cítí bezpečně,“ říká psycholožka Katarína Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.

 

Bez jasných pravidel je dítě vlastně zmatené a ztracené ve světě, o němž nemá ani potuchy, jak funguje. Je bezprizorné, povlává mezi všemi, nemá se čeho chytit. Vše, co dělá, je jen jakási zkouška toho, zda to projde, či ne.

 

FOTO: PROFIMEDIAŽádná výchova a vše je dovoleno? V kolektivu asi vaše ratolest nebude příliš oblíbená

 

„Výchovou rodič předává dítěti svoji zkušenost se světem, s tím, co je bezpečné, co ne, jak fungovat ve vztazích a podobně. A pokud to nedělá, na dítě je naloženo více zodpovědnosti, než zvládne. Pak má problém se v situacích orientovat a reagovat přiměřeně. Takové dítě je pak vlastně permanentně nespokojené, často vzteklé,“ popisuje psycholožka Anita Michajluková.

 

Trápí se i rodičPŘÍLIŠNÁ PÉČENěkteré maminky dítě nevychovávají, jiné o něj zase až příliš moc pečují, nedopřejí mu žádnou volnost. Ani to ale není dobře. I tenhle extrém dětem škodí. Více se o tom dočtete v článku Úzkostlivé matky, které se pořád bojí. Jak tím ubližují dítěti?.

 

Velmi frustrující je ale tento stav i pro matku, která k dítěti tímto způsobem přistupuje. Většinou se snaží jít cestou nejmenšího odporu, protože chce mít klid. Možná předpokládá, že když je ona hodná na dítě, bude ratolest na oplátku hodná na ni. Jenže tak to nefunguje.

 

„A z toho neustálého ustupování a neřešení vlastních potřeb vzniká frustrace. Když se nahromadí, matka vybouchne, a pak jede zase jako předtím. Proto u těchto matek dochází k periodickým záchvatům vzteku,“ popisuje Anita Michajluková.

 

FOTO: PROFIMEDIARodič by měl své dítě vychovávat, předávat mu informace o světě a jeho fungování. Jinak bude dítko bezradné

 

Z ničeho nevyroste

 

A spoléhat na to, že dítě ze všeho vyroste? Bláhovost! „Díky čemu z toho má vyrůst, když výchova chybí? Některé strategie sice s věkem změní formu, takže když si pak bude v dospělosti chtít něco vynutit, nejspíš se nebude válet na zemi a kopat nohama, ale když mu partner něco odmítne, řekne třeba ,takže ty už mě nemáš rád?´. A to je vlastně úplně stejné vydírání,“ vyruje Katarína Filasová.

 

Zlozvyky se podle ní naopak jen časem posílí a budou hůř odnaučitelné. Výsledek? Bez stanovování hranic roste z dítěte sobec a vztekloun neschopný vytvořit jakýkoli kompromis, odmítající autority a dodržování jakýchkoli pravidel. Takové děti samozřejmě v kolektivu nebývají moc oblíbené. „Problém nemají jen ve škole, ale často nejsou vítány ani na návštěvách, společných dovolených a setkáních s jinými rodinami,“ upřesňuje Anita Michajluková.

 

Největším rizikem je samozřejmě právě to, jak takové dítě dopadne, až vyroste. „Když v dětství může dělat cokoli, nebude chápat, proč by se ve škole mělo učit, v dospělosti pracovat. Bude se pořád očekávat, že věci mají být zadarmo, a vztekat se, že to tak není. Že z tohoto postoje je už pak jen krok ke drogám či delikventnímu chování, asi nemusím příliš rozvádět,“ zakončuje Katarína Filasová

 

 

Výchovný přístup matek se po narození druhého dítěte mění

Narození prvního dítěte je pro ženu zlomovým okamžikem v životě. Přináší s sebou řadu nových pocitů, starostí, ale i očekávání. Ženy chtějí být skvělé matky a dělají pro to vše. S příchodem druhého dítěte se ale přístup mnohých z nich razantně mění. A nejde o to, že by další děti měly méně rády než to první.

 

Při výchově více potomků mnohé matky často mění pravidla, která byla u prvního dítěte nedotknutelná.

FOTO: Profimedia.cz

Dnes 8:44

Snad každá žena bez přemýšlení řekne, že má stejně ráda všechny své děti. S menším nadšením ale také nejedna přizná, že chování a přístup, které neměly u prvního dítěte šanci, se s příchodem těch dalších najednou nezdály až tak nepředstavitelné.

O čem je řeč? Například o přehnané starostlivosti, ale třeba i přístupu k hygieně. Zatímco první dítě nemohlo pomalu ani lézt po zemi, aby se náhodou někde neušpinilo, u druhého potomka už je to běžná záležitost. Matka jen hlídá, aby dítko nestrkalo příliš zašpiněné ruce do pusy.

Podobné chování, kdy se s příchodem druhého a dalšího dítěte rozestupují mantinely, přes které nebylo s prvním potomkem možné vůbec přejít, se dají najít i v jiných ohledech péče o dítě. A jak již bylo řečeno, s menším množstvím lásky ze strany matky to má pramálo společného.

Přehled situací, ve kterých jsou rozdíly nejmarkantnější, jak se s nimi svěřily samy matky, přinesl server Women’s Health magazine.

Oblékání

Nezáleží na tom, kolik dětí žena má. Pokud jsou finance, nejspíš ani jedno nebude chodit oblékané jako trhan. Zatímco první muselo být většinou jako ze žurnálu a malý flíček na tričku stačil k tomu, aby ho matka ihned převlékala, s druhým už takové pravidlo není až tak často realizováno.

„Moje první dítě muselo vypadat vždy perfektně, všechno ladilo. S příchodem druhého už jsem tak neřešila, zda k sobě jdou kalhoty a mikina. Oblékla jsem mu kombinézu, a bylo to,“ potvrzuje 45letá Heather S.

Rodič má vždy pravdu?

Rodiče chtějí být svému dítku dobrým vzorem, a tak když něco řeknou, platí to. Když nastaví, že se něco dělat bude nebo naopak nebude, většinou si s prvním dítětem půjdou za svým a neustoupí. S každým dalším potomkem ale i tyto hranice nějak povolují.

„Vždy jsem si stála za svým. Když mi čtyřletá dcera řekla, že půjde ven jen v tričku s krátkým rukávem, i když tam skoro mrzlo, neustoupila jsem do té doby, než si vzala na sebe něco teplejšího. Čekala jsem a neustoupila. S příchodem druhého dítěte ale na podobné boje jednoduše není čas. Jak to řeším? Nechce se převléct, budiž. Jednou šla v zimě ven opět jen v tričku a po chvíli jí byla zima. Tak jsem jen připomněla, že by příště měla poslouchat maminku, a bylo to,“ svěřila se osmatřicetiletá Caitlin R.

Plánování 

Další vlastní zkušeností mnohých matek je zjištění, že zatímco s jedním dítětem se dalo ještě leccos naplánovat, s příchodem druhého už to představuje téměř nesplnitelný cíl.

„Největší rozdíl je v plánování nebo spíše v neplánování po narození syna. S dcerou jsem si byla jistá, že bude pravidelně spát, téměř nikdy se neodchýlila od zažitého času. S narozením syna se ale vše otočilo vzhůru nohama. Jelikož má větší sestru, podrobuje veškeré aktivity jí, takže ho jen dostat v pravidelné době do postele představuje nekonečný problém,“ svěřila se dvaatřicetiletá Stephi W.

Jak zabavit děti při cestování 

Malým dětem nepatří do ruky mobily, tablety a podobné vymoženosti. S tím souhlasí mnozí rodiče – a také se dušují, že svému dítku takovou věc nikdy nepořídí.

Jenže pak stačí pár cest autem doprovázených neustálým křikem, vyptáváním či brečením a i jedináček dokáže neoblomné rodiče přesvědčit. „S manželem jsme si přísahali, že nikdy dítěti nepořídíme do auta tablet nebo malý DVD přehrávač – nikdy. Jenže pak se narodila dcera a my jsme brzy zjistili, že není zrovna spolupracující cestovatel. Takže jsme brzy pořídili do auta přehrávač – nejlepší věc, která kdy byla vynalezena k uklidnění dítěte při jízdě,” napsala na serveru pětatřicetiletá Amanda R.

Přizpůsobit se okamžiku 

Čím více dětí, tím méně času na to, zvládat vše potřebné. Zatímco s jedním to ještě jde, vícero potomků vyžaduje velmi rozsáhlé přizpůsobení ze strany rodičů.

„S více dětmi jsme jednoduše museli najít čas, jak se přizpůsobit všem jejich potřebám. Pevné plánovaní u všeho není možné, určité věci se řeší tak, jak přijdou,“ dodala 32letá Sarah L.

Pravidla 

S příchodem druhého potomka se ale mění mnohem více zažitých pravidel, jak již bylo napsáno. Ať už jde o přehnaná hygienická pravidla, zdravé stravování, striktní lpění na látkových plenách, nebo řadu dalších věcí.

„Vždy jsem se řídila určitými pravidly, věřila jsem, že je vše černé nebo bílé, a jinak tomu nebylo ani v těhotenství. Četla jsem celou řadu odborných knih, které radí, jak co dělat a nedělat. Chtěla jsem kojit, jak nejdéle to bude možné, protože tak je to přece správné. Používala jsem jedině látkové pleny, přehrávala dítěti vážnou hudbu, protože prý přispívá k lepšímu vývoji. O čtyři roky později se čtyřmi dětmi jsem nadávala sama sobě, že určitě musí být nějaký jednodušší způsob, jak to zvládat.

Mám čtyři děti a každé je jiné. Jedno se rádo večer mazlí, druhé je spíše samotář, další vyžaduje neustálou pozornost a poslední má specifické názory na styl oblékání. Musela jsem si rychle uvědomit, že ne všechno je černobílé a že nejde dostát všemu. Zásadní je dopřát dětem bezpečné prostředí, kde se mohou vyvíjet a růst, a plno lásky. A jaké pleny nosily, je nakonec úplně jedno,“ shrnula na závěr čtyřiatřicetiletá Tanya C.

Výchovný přístup matek se po narození druhého dítěte mění

Narození prvního dítěte je pro ženu zlomovým okamžikem v životě. Přináší s sebou řadu nových pocitů, starostí, ale i očekávání. Ženy chtějí být skvělé matky a dělají pro to vše. S příchodem druhého dítěte se ale přístup mnohých z nich razantně mění. A nejde o to, že by další děti měly méně rády než to první.

 

Při výchově více potomků mnohé matky často mění pravidla, která byla u prvního dítěte nedotknutelná.

FOTO: Profimedia.cz

Dnes 8:44

Snad každá žena bez přemýšlení řekne, že má stejně ráda všechny své děti. S menším nadšením ale také nejedna přizná, že chování a přístup, které neměly u prvního dítěte šanci, se s příchodem těch dalších najednou nezdály až tak nepředstavitelné.

O čem je řeč? Například o přehnané starostlivosti, ale třeba i přístupu k hygieně. Zatímco první dítě nemohlo pomalu ani lézt po zemi, aby se náhodou někde neušpinilo, u druhého potomka už je to běžná záležitost. Matka jen hlídá, aby dítko nestrkalo příliš zašpiněné ruce do pusy.

Podobné chování, kdy se s příchodem druhého a dalšího dítěte rozestupují mantinely, přes které nebylo s prvním potomkem možné vůbec přejít, se dají najít i v jiných ohledech péče o dítě. A jak již bylo řečeno, s menším množstvím lásky ze strany matky to má pramálo společného.

Přehled situací, ve kterých jsou rozdíly nejmarkantnější, jak se s nimi svěřily samy matky, přinesl server Women’s Health magazine.

Oblékání

Nezáleží na tom, kolik dětí žena má. Pokud jsou finance, nejspíš ani jedno nebude chodit oblékané jako trhan. Zatímco první muselo být většinou jako ze žurnálu a malý flíček na tričku stačil k tomu, aby ho matka ihned převlékala, s druhým už takové pravidlo není až tak často realizováno.

„Moje první dítě muselo vypadat vždy perfektně, všechno ladilo. S příchodem druhého už jsem tak neřešila, zda k sobě jdou kalhoty a mikina. Oblékla jsem mu kombinézu, a bylo to,“ potvrzuje 45letá Heather S.

Rodič má vždy pravdu?

Rodiče chtějí být svému dítku dobrým vzorem, a tak když něco řeknou, platí to. Když nastaví, že se něco dělat bude nebo naopak nebude, většinou si s prvním dítětem půjdou za svým a neustoupí. S každým dalším potomkem ale i tyto hranice nějak povolují.

„Vždy jsem si stála za svým. Když mi čtyřletá dcera řekla, že půjde ven jen v tričku s krátkým rukávem, i když tam skoro mrzlo, neustoupila jsem do té doby, než si vzala na sebe něco teplejšího. Čekala jsem a neustoupila. S příchodem druhého dítěte ale na podobné boje jednoduše není čas. Jak to řeším? Nechce se převléct, budiž. Jednou šla v zimě ven opět jen v tričku a po chvíli jí byla zima. Tak jsem jen připomněla, že by příště měla poslouchat maminku, a bylo to,“ svěřila se osmatřicetiletá Caitlin R.

Plánování 

Další vlastní zkušeností mnohých matek je zjištění, že zatímco s jedním dítětem se dalo ještě leccos naplánovat, s příchodem druhého už to představuje téměř nesplnitelný cíl.

„Největší rozdíl je v plánování nebo spíše v neplánování po narození syna. S dcerou jsem si byla jistá, že bude pravidelně spát, téměř nikdy se neodchýlila od zažitého času. S narozením syna se ale vše otočilo vzhůru nohama. Jelikož má větší sestru, podrobuje veškeré aktivity jí, takže ho jen dostat v pravidelné době do postele představuje nekonečný problém,“ svěřila se dvaatřicetiletá Stephi W.

Jak zabavit děti při cestování 

Malým dětem nepatří do ruky mobily, tablety a podobné vymoženosti. S tím souhlasí mnozí rodiče – a také se dušují, že svému dítku takovou věc nikdy nepořídí.

Jenže pak stačí pár cest autem doprovázených neustálým křikem, vyptáváním či brečením a i jedináček dokáže neoblomné rodiče přesvědčit. „S manželem jsme si přísahali, že nikdy dítěti nepořídíme do auta tablet nebo malý DVD přehrávač – nikdy. Jenže pak se narodila dcera a my jsme brzy zjistili, že není zrovna spolupracující cestovatel. Takže jsme brzy pořídili do auta přehrávač – nejlepší věc, která kdy byla vynalezena k uklidnění dítěte při jízdě,” napsala na serveru pětatřicetiletá Amanda R.

Přizpůsobit se okamžiku 

Čím více dětí, tím méně času na to, zvládat vše potřebné. Zatímco s jedním to ještě jde, vícero potomků vyžaduje velmi rozsáhlé přizpůsobení ze strany rodičů.

„S více dětmi jsme jednoduše museli najít čas, jak se přizpůsobit všem jejich potřebám. Pevné plánovaní u všeho není možné, určité věci se řeší tak, jak přijdou,“ dodala 32letá Sarah L.

Pravidla 

S příchodem druhého potomka se ale mění mnohem více zažitých pravidel, jak již bylo napsáno. Ať už jde o přehnaná hygienická pravidla, zdravé stravování, striktní lpění na látkových plenách, nebo řadu dalších věcí.

„Vždy jsem se řídila určitými pravidly, věřila jsem, že je vše černé nebo bílé, a jinak tomu nebylo ani v těhotenství. Četla jsem celou řadu odborných knih, které radí, jak co dělat a nedělat. Chtěla jsem kojit, jak nejdéle to bude možné, protože tak je to přece správné. Používala jsem jedině látkové pleny, přehrávala dítěti vážnou hudbu, protože prý přispívá k lepšímu vývoji. O čtyři roky později se čtyřmi dětmi jsem nadávala sama sobě, že určitě musí být nějaký jednodušší způsob, jak to zvládat.

Mám čtyři děti a každé je jiné. Jedno se rádo večer mazlí, druhé je spíše samotář, další vyžaduje neustálou pozornost a poslední má specifické názory na styl oblékání. Musela jsem si rychle uvědomit, že ne všechno je černobílé a že nejde dostát všemu. Zásadní je dopřát dětem bezpečné prostředí, kde se mohou vyvíjet a růst, a plno lásky. A jaké pleny nosily, je nakonec úplně jedno,“ shrnula na závěr čtyřiatřicetiletá Tanya C.

 

Přejídání zdravými potravinami místo pomoci škodí

Abychom byli fit a v kondici, měli bychom jíst zdraví prospěšné potraviny. Na trhu jich je dostupná celá řada, stačí si jen vybrat. Stále více lidí jim také dává přednost, ba mnohými se v příslibu lepšího zdraví doslova přejídají. Heslo čím více, tím lépe ale ne v každém případě platí.

 

Ovoce, zelenina a další zdraví prospěšné potraviny by měly být součástí každého jídelníčku. S jejich množstvím by se to ale nemělo přehánět.
 
 

Ovoce, zelenina a další zdraví prospěšné potraviny by měly být součástí každého jídelníčku. S jejich množstvím by se to ale nemělo přehánět.

FOTO: Profimedia.cz

Dnes 7:31

Jak uvedla dietoložka Keri Glassmanová pro server Women’s Health magazine, zařazení každého zdravého produktu, ovoce a zeleniny do jídelníčku je jedině výhodou.

Výživová hodnota mnohých takových produktů je již dlouhou domu známa. Jak ale dodává, ani s potravinami, které jsou pro naše zdraví prospěšné, by se to nemělo přehánět. Některé totiž pomáhají jen do určité míry, při nadbytku naopak mohou způsobovat zdravotní komplikace (trávicí nebo střevní), nebo dokonce přibírání na váze.

Pro server sestavila přehled některých produktů, kterých se lidé zbytečně přejídají.

Avokádo 

Avokádu, některými lidmi milovanému, jiní nemůžou přijít na chuť. Každopádně je známo, že obsahuje velké množství vitamínů, minerálů a antioxidantů, které jsou pro naše tělo prospěšné. Specificky pro srdce, vlasy, kůži, na trávení apod.

Je také známo, že každé středně velké avokádo obsahuje zhruba 322 kalorií a 29 gramů tuku. V rámci svačiny tak bohatě postačí během dne třetina této lahůdky. Při větším a pravidelném přísunu bude tělo dostávat tuku nadbytek.

Kokos 

Obliba kokosu narůstá i v českých kuchyních. Někteří lidé milují kokosové chipsy, jiní si ho přidávají strouhaný do salátů, využití najde i jako olej.

Je bohatý na živiny, obsahuje kyselinu laurovou, která urychluje metabolismus, draslík či vlákninu. I u kokosu ale platí, že je lepší ho konzumovat v menším množství. Postačí dvě čajové lžičky denně.

Chia semínka 

I chia semínka si u nás nacházejí stále více příznivců. Semínka šalvěje hispánské pocházejí z Jižní Ameriky a své využití mají především v tzv. raw pokrmech.

Ceněna jsou pro vysoký obsah Omega3 mastných kyselin, vlákniny, bílkovin i antioxidantů. Podle dietoložky stačí denně jedna polévková lžíce.

Pokud to s jejich množstvím přeženete, mohou se objevit problémy s trávením.

Banány 

Banány jsou na našich pultech již řadu let běžně dostupným zbožím, které si dopřává kdekdo. Z přínosného hlediska pro zdraví postačí konzumace dvou banánů za týden. Nadměrný přísun může opět způsobit potíže s trávicím traktem.

FOTO: THINKSTOCK

 

Záchvaty vzteku jsou jednou z nejhorších věcí, které můžete svým malým dětem udělat

 

BOUCHLY MI SAZE! JSEM ŠPATNÁ MATKA?

 

Celý den jste za chápajícího a trpělivého rodiče. Klidně vše vysvětlujete, ale pak večer přijde poslední kapka – a vyletíte jako fúrie! Jak moc to škodí a co s tím? Poradíme!

 

09. 02. 2015EVA JEDELSKÁ

 

POMOC, ZÁCHVAT SE BLÍŽÍ!

 

Pokud cítíte, že „to na vás jde“, zkuste tohle:

 

- Několikrát se velmi pomalu a kontrolovaně nadýchněte a vydýchněte.

 

- Natočte si skleničku vody a vypijte ji, případně si ukousněte nějakého jídla (ideálně takového, které se dlouho žvýká).

 

- Pokud to situace umožňuje, okamžitě beze slova odejděte z místnosti.

 

- Pokud to nejde a musíte na dítě promluvit, mluvte tiše a velmi pomalu. Dělejte velké pauzy, můžete si tak uvědomit každé další slovo, které se chystáte vypustit z úst.

 

„Někdy je prostě den blbec. Děti ječí, hádají se, něco rozbijí, do toho mě bolí hlava a pořád zvoní telefon. A já se i přesto snažím být hodná maminka, všechno spravedlivě řeším, ani nezvýším hlas. Ale pak k večeru, když už jsem hodně unavená, mi najednou v hlavě udělá cvak – a kvůli nějaké hlouposti vyletím, a viníka seřežu jako žito. Samozřejmě toho okamžitě začnu litovat, stydím se a nevím, jak to napravit,“ svěřuje se naše čtenářka Bára.

 

Svoje občasné výbuchy emocí považuje Bára za výchovné selhání a dělá si kvůli nim starosti. Oprávněně? Je to velký problém, když matce ujedou nervy a udělá bengál kvůli něčemu, co by jindy přešla se shovívavým mávnutím ruky? A měla by se, když už se něco takového stane, svým dětem omluvit, nebo by radši měla dělat jako by nic, aby u nich neztratila autoritu?

 

Maminka je hysterka!

 

„Situace, kterou čtenářka popisuje, rozhodně není výchovná. Je výrazem jejího podlehnutí pocitům bezmoci a vzteku. Chytré děti na to velmi rychle přijdou, a pak o ní spolu s tatínkem začnou mluvit jako o hysterce, která by se měla jít léčit,“ komentuje celou situaci psycholožka Zdeňka Sládečková.

 

A pokračuje: „Tělesné tresty byly velmi oblíbené ve středověku. Když se však začala rozvíjet věda o správné výchově, ukázalo se, že fyzické bolesti se sice děti bojí, a tudíž u nich dočasně navodíte to chování, které požadujete, jakmile však hrozba trestu pomine, ztrácí se s ní i efekt.“

 

FOTO: THINKSTOCKKdyž už vám rupnou nervy, měli byste se pak dítěti omluvit

 

Omluvit? Neomluvit?

 

Pro malé dítě je rodič něco jako pánbůh, všemocný a vševědoucí, nejvyšší autorita. Znamená to snad, že musí mít vždycky pravdu a nikdy nemůže udělat chybu? Právě naopak. „To nejpodstatnější je, aby bylo chování rodičů pro děti vždycky čitelné a pochopitelné. Pokud si podobného ,poklesku´ jednou sotva všimnou a podruhé kvůli němu ztropí scénu, v dítěti to vyvolá obrovský zmatek,“ říká rodinná poradkyně Ludmila Jandová.

 

Právě proto je tak důležité, abyste svoji nepřiměřenou reakci dítěti vysvětlili, když vám to někdy „ujede“ – samozřejmě přiměřeně věku. Není potřeba si bůhvíjak sypat popel na hlavu, úplně stačí říct: „Je mi líto, že jsem na tebe tak křičela, nebylo mi dobře. Vím, že jsi tu skleničku nerozbil schválně. Půjdeme zítra spolu koupit novou, co říkáš?“

 

FOTO: THINKSTOCKCo jednou přejdete, podruhé zavdá příčinu k trestání? A kdo se v tom má podle vás vyznat?

 

VÝCHOVNÉ FAULYTělesné tresty, facky a pohlavky?Jde to i bez nich! Stejně – a někdy ještě víc – ale může dítěti ublížit, když mu v rozčilení vpálíte do obličeje něco jako „jsi k ničemu, neumíš nic jiného než zlobit a trápit mě!“ Více o tom, jaké neuvážené výroky děti nejvíc zraňují, si přečtěte tady.Jak zvládnout sami sebe

 

S výjimečnou ztrátou sebekontroly si nemusíte dělat příliš velké starosti – jste jen člověk, a pokud je jinak doma přátelská atmosféra plná důvěry, nezanechá na dítěti následky. To ovšem platí jen v případě, že takové úlety nejsou na denním pořádku. Pokud vyšumíte (a následně se omlouváte) několikrát do týdne, budou brzy jakékoli vaše výchovné zásahy pro legraci. Jak se ale udržet, když jste trochu choleričtější nátura?

 

Na zvládání okamžitého vzteku existují osvědčené techniky (viz rámeček). Ještě důležitější ale je nenechat to dojít takhle daleko. Nekontrolovatelné výbuchy vzteku často bývají způsobené dlouhodobou nespokojeností, vyčerpáním (nevyspáním, přetížením v práci), pocitem, že váš život nevypadá tak, jak byste si představovali.

 

Zkuste se nad tím zamyslet – není na čase udělat nějaké změny? Nepotřebujete pomoc? Nestyďte se o ni požádat, ať už svoje blízké nebo odborníky. Ten, kdo z toho bude mít největší užitek, bude vaše dítě

 

 

Nezvyklé zdravotní rady, které pomáhají

Základní rady, jak se udržet zdravotně fit a v kondici, známe asi všichni. Hlídat si váhu, méně a zdravěji jíst a více cvičit. Dostatečně odpočívat a dodržovat pitný režim. Jednoduše dělat všechno pro to, abychom svůj organismus zbytečně nezatěžovali. Ale existují i méně známá doporučení.

 

Chcete se v horkém letním dni ochladit? Zkuste místo ledové kávy šálek teplejšího nápoje.
 
 

Chcete se v horkém letním dni ochladit? Zkuste místo ledové kávy šálek teplejšího nápoje.

FOTO: Profimedia.cz

Dnes 7:33

Dělat se toho dá pro vlastní pohodu mnohem víc. Kromě osvědčených doporučení můžete narazit i na méně obvyklé rady. Na první pohled možná nebudou logické, ale z hlediska zdravotního jsou prý rozhodně prospěšné.

Šálek kávy pro lepší odpočinek

Chcete si po obědě zdřímnout a vytěžit z této chvilky odpočinku co nejvíce? Podle japonské studie stačí, když před tím dodáte tělu zhruba 200 miligramů kofeinu (cca jeden až dva malé šálky). Po dopití si na 20 až 30 minut lehněte. Odborníci uvádějí, že potom budete rozhodně čilejší a výkonnější, než kdybyste si kávu před tím nedali.

Jak to funguje? Po zhruba dvaceti minutách začne působit přijatý kofein, který vyčistí mozek od molekul zvaných adenosiny. „Adenosin je vedlejší produkt bdělosti a aktivity. Čím vyšší hladina adenosinu v mozku, tím více jsme unavení. Krátký odpočinek sníží jeho hladinu a kofein, který působí jako přirozený blokátor tvorby těchto molekul, vás o to víc povzbudí,” uvedl pro server Health Allen Towfigh, lékař z centra pro spánkovou medicínu v New Yorku.

Chcete zdravé zuby? Nečistěte si je po každém jídle 

Už malé děti učíme, že čistit si zuby pravidelně a nejlépe po každém větším jídle je dobrým základem pro zdravý chrup. Odborníci ale dodávají, že ne vždy je to výhoda. Především pokud jíme kyselejší potraviny nebo nápoje, neměli bychom si hned po jejich spořádání čistit zuby.

Kyselé potraviny typu citrusů, iontové nápoje nebo rajčata totiž mohou změkčovat zubní sklovinu. Pokud bychom si v takovém stavu začali čistit zuby, vliv kyselin z potravin na zuby by byl o to větší a mohla by se více ohrozit ochranná vrstva zubu, uvedl dentista Howard R. Gamble. Proto doporučuje, abychom počkali po jídle zhruba 30–60 minut, než si půjdeme zuby vyčistit.

Místo malých porcí větší, ale zdravější 

Říká se, že chcete-li hubnout nebo si udržet postavu, je vhodné jíst vícekrát za den a menší porce. To je jistě pravda, ale záleží i na tom, co si dopřejete. Malý sáček nízkokalorických sušenek možná nevypadá na první pohled nebezpečně, z hlediska nasycení ale není vhodný. A navíc po něm budete mít nejspíš dříve hlad, než kdybyste si dali něco jiného, vysvětluje sportovní dietoložka Amy Goodsonová.

„Malé množství sacharidů vám toho moc nedá. Jen se vám zvýší hladina cukru v krvi a budete mít větší chuť na další sladkost. Zkuste si místo toho dopřát třeba kousek sýra s jablkem. Více a na delší dobu se tím zasytíte,” dodala.

Jste unavení? Zapomeňte na energetické nápoje

Energetické nápoje obsahují až pětkrát více kofeinu než káva. Dodají tím možná více energie, která ale velmi rychle pomíjí. Navíc jejich vedlejším efektem jsou i některé nepříjemné příznaky jako podrážděnost, nervozita či rychlejší srdeční tep, popsala Goodsonová.

Navíc obsahují přemrštěné množství cukru, který v takovém měřítku tělo rozhodně nepotřebuje.

Nadýmáte se? Napijte se vody 

Tato rada zní spíš jako škodolibost než jako něco, co by mělo pomoci. Opak je ale pravdou. Za nadýmání často může strava bohatá na vlákninu. Dodáte-li si vodu, bude s vlákninou rozpustnou ve vodě reagovat a tělo ji dříve zpracuje do přijatelnější formy.

Důvodem nadýmání může být i dehydratace, v tom případě je voda také vhodným pomocníkem, cituje ze zprávy James Lee, kalifornský gastroenterolog.

Teplý nápoj na ochlazení 

Studeným nebo teplým nápojem se v horkém dni více a na delší dobu ochladíte? Hloupá otázka, řekne si nejeden člověk, samozřejmě že studeným.

Zastánci stejné odpovědi by ale neměli zcela pravdu. Podle indických, ale i jiných kulturních zjištění je vhodnější vypít teplejší nápoj. Při vypití studeného čaje či kávy se sice rychle zchladíte, to ale dlouho nevydrží a tělo se o to rychleji opět „ohřeje“. Navíc po vypití opravdu studeného drinku riskujete bolest v krku.

Zato po konzumaci teplejší varianty tělo reaguje na změnu teploty, čímž zvýší produkci potu. Organismus se tak začne jeho odpařováním z kůže přirozeně ochlazovat.

Jste vyčerpaní? Cvičte 

Připadá vám jako jediná povzbuzující možnost po vyčerpávajícím dni ulehnout do postele, případně si dát pořádný hrnek kávy? Jestli opravdu chcete svůj organismus povzbudit, zacvičte si. Zhruba třicetiminutové středně náročné cvičení vás povzbudí více, a navíc vás zbaví i případné deprese, upozorňuje zpráva uveřejněná v časopise Medicine and Science in Sports and Exercise.

Pro lepší paměť si pište poznámky 

Poznámky a zápisky na papírech si většinou dělá člověk, který si není schopen všechny informace nebo důležité úkoly zapamatovat. Abyste si paměť procvičili a zlepšili, se zapisováním rozhodně nepřestávejte.

„Abychom si nějakou informaci zapamatovali, musíme ji zpracovat. Tím, že si ji napíšeme, ji zpracujeme. Při jejím zaznamenávání se pak i mnohem více soustředíme na detaily jednotlivé věci, kterou si píšeme,“ uvádí Towfigh.

Upevnit vztah? Buďte více o samotě 

Aby se vztah rozvíjel a utvářel, je vhodné, aby spolu dva lidé trávili společný čas. Pro jeho upevnění je ale naopak vhodné mít i v dlouhodobějším svazku prostor sám pro sebe.

„Čas pro sebe a své myšlenky nám dává možnost je lépe zpracovat. Více věci promýšlet a jednat méně impulzivně. Navíc čas trávený o samotě procházkou nebo oblíbenou činností snižuje hladinu stresu a úzkosti,“ vysvětluje psychoterapeutka Elizabeth Lombardová.

Chcete se vyhnout nemocem? Zapomeňte na antibakteriální mýdlo 

Hitem několika posledních let v boji proti častým chřipkám a nachlazením se staly různé antibakteriální gely. Většinou bývají neoplachové, jednoduše je jen vetřete do pokožky, a tím na rukou eliminujete výskyt nebezpečných bakterií.

Jak ale dokládají výzkumy z posledních měsíců, antibakteriální mýdla nejsou o moc účinnější než mýdla klasická. A navíc některé druhy obsahují složky, které mohou při dlouhodobějším používání pokožce spíše ublížit.

 

 

NECÍTÍTE SE DOBŘE? TYHLE POTRAVINY UMÍ ZAHNAT CHŘIPKU!

 

Už se holt stalo. Onemocněli jste. Chřipka, ale i obyčejné nachlazení vám dovedou na několik dní pěkně znepříjemnit život. Léčení však můžete urychlit dobře zvolenou stravou. Co zařadit do jídelníčku?

 

30. 12. 2014DENISA CHŇOUPKOVÁ

 

LÉČIVÉ CITRONOVÉ ROZINKY

 

Při nachlazení si můžete pomoci i podomácku vyrobenými pastilkami, které doporučuje Petra Řehořková: „Potřebujete balíček rozinek, které spaříte horkou vodou. Následně na ně vymačkáte šťávu ze dvou citronů a necháte je několik hodin nasáknout a nabobtnat. Kouzlo spočívá v tom, že se vitamin C naváže na hroznový cukr, a má tak větší účinek v našem organismu.“

 

Podle statistik ministerstva zdravotnictví u nás ročně onemocní chřipkou 10 až 15 % populace, tedy až na milion a půl lidí. Nejrizikovější období začíná právě teď. Epidemie totiž nejčastěji vznikají s počátkem kalendářního roku a trvají zpravidla následující měsíc až dva.

 

Kosmetika? Vybíráme pro vás nově ty nej produkty!

 

Nejlepší variantou je samozřejmě chřipce i nachlazení předejít. Pár rad, jak na to, najdete zde. Co ale dělat ve chvíli, kdy se vás nějaký ten bacil už zmocnil?

 

Kysané zelí

 

Jakmile začnete cítit, že na vás něco leze, jako první pomoc si naordinujte kysané zelí. To obsahuje významné množství vitaminu C, který se kvašením ještě znásobuje. Dále i vitamin B a K. Navíc je perfektním zdrojem probiotik a vlákniny, které podporují správnou funkci střev, kde se nachází až 70 procent buněk imunitního systému. Kysané zelí má také odvodňovací účinky a pomáhá rychle vylučovat toxické látky z těla. Vyzkoušet můžete i šťávu ze zelí, která má příznivý vliv na záněty horních cest dýchacích.

 

FOTO: THINKSTOCKKysané zelí je vitaminový zázrak!

 

Zázvor

 

Zaručeným pomocníkem při chřipce i nachlazení je zázvor. „Obsahuje řadu vitaminů a má silné desinfekční účinky,“ říká wellness koučka a zakladatelka kliniky estetické medicíny Petra Clinic Petra Řehořková. Zázvor také rozpouští hleny, prohřívá organismus a ulevuje i při žaludečních nevolnostech.

 

Užívat se dá téměř v jakékoli formě. „Můžete si připravit zázvorový čaj, nastrouhaný zázvor přidat do jiného horkého nápoje nebo ve zdravé výživě či větších supermarketech zakoupit kandované zázvorové kostičky,“ radí odbornice.

 

Chlorella

 

Koupíte ZDE za 274 Kč

 

Koupíte ZDE za 379 Kč

 

Lipovitan

 

Koupíte ZDE za 279 Kč

 

FOTO: ARCHIV FIREMDoplňky stravy vám také pomohou! Co zkusit? Na foto (zleva): Chlorella Japan Forte 500 mg 300 tablet vám pomůže bojovat s překyselením, Lékárenské Aloe ve vánočním balení přispívá k posílení imunity a Lipovitan 180 + 30 tablet podporuje činnost jater a přispívá k normálnímu metabolismu lipidů

 

Med

 

Med patří k nejznámějším (a díky úžasné sladké chuti i nejoblíbenějším) přírodním antibiotikům. Má výborné antibakteriální schopnosti a je zdrojem celé řady minerálních látek i vitaminů.

 

DÁVKA ZDRAVÍ V ŠÁLKUPři nachlazení pravidelně pijte bylinný čaj se zázvorem. „Na něj si připravte zázvor, který je nutno zbavit slupky a nastrouhat. Poté je nutné přidat sušený heřmánek (snižuje horečku, zmírní bolest kloubů), lipový květ (tiší kašel, uvolňuje dýchací cesty), popřípadě mateřídoušku (má protizánětlivé účinky), zalejte horkou vodou, přidejte med a pijte co nejteplejší,“ doporučuje Petra Řehořková.

 

Nejlepším receptem proti kašli je med v kombinaci s cibulí. Tu nakrájíte na kostičky a necháte pár minut louhovat v horké vodě. Poté scedíte a osladíte medem. Klasikou jsou i bylinné čaje s citronem a medem. Ten však nepřidávejte do horkého nápoje hned, ale nechte ho chvíli zchladnout. Med totiž při teplotách nad 42°C ztrácí své léčivé účinky.

 

FOTO: THINKSTOCKČaj s medem a citronem zajistí přísun vitaminu C a mnoha prospěšných látek, které usnadňují vykašlávání

 

Kuřecí vývarBACILONOSIČJste nemocní, přesto se ale musíte překonat a vyrazit ven? Poradíme vám, jak to udělat, abyste se nepřetížili a nikoho nenakazili.

 

Silná kuřecí polévka opravdu není jen mýtus. Při chřipce a nachlazení zabírá skvěle. „Kuřecí vývar se zeleninou podle výzkumů pozitivně ovlivňuje funkci imunitních buněk spojených s některými symptomy nachlazení, jako je ucpaný nos či bolesti kostí. Navíc vás zahřeje a obsahuje vitaminy a minerální látky,“ komentuje hlavní nutriční specialistka Světa zdraví Monika Bartolomějová.

 

Na toto téma proběhla v roce 2000 studie v University of Nebraska Medical Centre, která potvrdila, že ač neznámo proč, konzumace kuřecí polévky snižuje pohyb neutrofilů v organismu. To jsou buňky, které spouštějí v místě infekce zánět.

 

Ostrá jídla

 

„Ostrá jídla, jako jsou česnek, kari, křen, chilli, napomáhají uvolňovat zahlenění, k tomu mají většinou protizánětlivé a antibakteriální účinky,“ vysvětluje nutriční specialistka. Do každého jídla si tak dejte dávku ostré přísady navíc. Nebo si připravte česnečku. Ta zmírňuje zánět v krku, ale také zvyšuje vstřebávání vitaminu B, které bývá zejména po užívání antibiotik narušeno.

 

Jak se při chřipce a nachlazení léčíte vy?

 

 

Zajímavosti pro rodiče:

 

 

FOTO: THINKSTOCK

 

Jako z divokých vajec? Těžko můžete předpokládat, že bude dítě způsobně sedět a mluvit, jen když se ho na něco zeptáte

 

ZLOBÍ VAŠE DÍTĚ? MŮŽETE SI ZA TO SAMI!

 

Když on pořád tak zlobí! Také si takhle stěžujete? Ve skutečnosti nic takového jako „zlobení" neexistuje. Děti dělají jen to, co musí – a můžete si za to jen vy sami!

 

21. 11. 2014EVA JEDELSKÁ

 

NEBOJTE SE TRESTAT

 

„Je chybou si myslet, že všechno ve výchově půjde po dobrém. Někdy to bez zvýšeného hlasu, trestu nebo výjimečně i plácnutí prostě nejde. Rodiče by měli být dost sebevědomí a zralí, aby unesli i roli ,toho zlého´. Pokud jste si jisti, že trest dítěti neudělujete se škodolibou radostí a že je váš požadavek oprávněný, nemusíte se bát přiměřeně dítě potrestat,“ píše psycholožka Iva Jungwirthová. Facka je ovšem už hodně „přes čáru“. Jak děti potrestat a neponížit je?

 

Kubík se dneska zase vyznamenal. Nejdřív se popral ve školce, on i kamarád si chtěli hrát se stejným vrtulníkem. Po obědě šli s maminkou k lékaři, kde byla spousta lidí. Kubíka čekání nebavilo, běhal po chodbě, bouchal dveřmi, hlasitě vrčel a dělal, že je vrtulník. A cesta domů? Naschvál proběhl louží, do bot mu nateklo a bláto měl až za ušima! Kuba dneska zlobil, nevím, jestli si zaslouží večerníček, hlásí maminka, když se otec vrací z práce.

 

Kosmetika? Vybíráme pro vás nově ty nej produkty!

 

Co je to vlastně „zlobení“?

 

Vážně Kubík tak moc zlobil, nebo se choval jako normální čtyřletý klučina? A chápe vůbec, proč se maminka hněvá? „Pojem ,zlobit´ je příliš obecný, než aby bylo možné vůbec nezlobit. Pokud dítě neví přesně, za co je potrestáno zákazem pohádky, trest naprosto nemá význam,“ píše dětská psycholožka Iva Jungwirthová v knížce Pohodoví rodiče – pohodové děti.

 

Zlobení je prostě cokoli, co se rodičům momentálně nehodí nebo je rozčiluje. Je hraní si na vrtulník zlobení? V zásadě ne, ale někdy ano. Jak se v tom má dítě vyznat, když v tom ani dospělí nemají jasno? A co je vlastně tak špatného na skákání do louže? Boty uschnou a kalhoty vypere pračka.

 

FOTO: THINKSTOCKKdyž dítě „zlobí", bývá to ze dvou důvodů: buď se tím snaží získat vaši pozornost, nebo se prostě nudí. Třetí možnost je, že se chová normálně a přiměřeně svému věku

 

Můžete si za to sami!

 

Jistě, některé druhy chování jsou nežádoucí vždycky. Dělá ten malý ďáblík ostudu na veřejnosti? Vzteká se a vynucuje si svou? Neposlouchá, rozbíjí věci a nechce jíst, prostě zlobí ze všech sil? Je nám líto, ale za celé to pozdvižení ve skutečnosti můžete vy. Svou nedůsledností, nezájmem, výchovnou neschopností.

 

TAK TAKHLE NE!Pokud vám občas ve výchově něco ujede, nic tak strašného se neděje. Děti, které vědí, že je máte rádi, snesou hodně. Některé matky by ale zasloužily zbavit svéprávnosti. Třeba ty, které dělají z tříletých holčiček královny krásy, posílají je do solária a na manikúru.

 

„Malé dítě je ze své podstaty aktivní a živé. Potřebuje být stále něčím zaměstnáno; nemůžete čekat, že vydrží být hodné jen tak. Je-li prvorozené nebo jedináček, obvykle je pro ně těžší se samo zabavit – neumí to, ke hře potřebuje dospělého,“ uvádí ve své knize psycholožka.

 

Kdyby měla Kubíkova maminka s sebou v čekárně dětský časopis nebo hračku, nemusel by z nudy lítat po celém středisku. Pokud si dítě už víckrát vyzkoušelo, že když bude ječet dostatečně hlasitě, máma vyměkne a přihodí bonbony do košíku, proč toho nevyužít? Snaží se mrňous tátovi něco říct, ten ale zírá na fotbal a nevnímá? Stačí něco shodit – a o pozornost je postaráno.

 

FOTO: THINKSTOCKKdyž se dítě nudí a otravuje, místo okřikování je lepší mu ukázat, jak se může zabavit

 

Tohle na děti platí:

 

Jak tedy s dětmi zacházet, aby zlobily co nejméně? Tyhle rady má Iva Jungwirthová vyzkoušené – není totiž jen psycholožka, ale i čtyřnásobná matka.

 

Chcete-li, aby vás děti poslechly, musíte jim dát rozumné a splnitelné pokyny. Někdy je jejich zlobení spíš vaše vlastní lenost a pohodlnost. Tu je ovšem těžké si přiznat, takže je vlastně lepší mít zlobivé a neposlušné děti.Neříkejte dětem, aby nezlobily, raději jim navrhněte, co by mohly dělat. Pokud je plísníte za „zlobení“, specifikujte zcela konkrétně, o čem vlastně mluvíte. Zda byly moc hlasité, hádaly se s dětmi na písku o kyblíček nebo rozházely babičce shrabané listí na zahradě.Nezapomínejte děti chválit za správné chování, pochvala je vždy účinnější než kritika. Přijdete-li domů, okamžitě si všimnete toho, co je rozházené. Přitom si ale vůbec nevšímáte věcí, které jsou tak, jak mají být, to považujete za samozřejmé. Podobně reagujete i na chování dítěte.Pokud tu a tam musíte použít varování typu „když něco,...tak“, používejte jen taková, která můžete splnit a která jsou pro dítě srozumitelná. Stupňováním neuskutečnitelných výhrůžek se dobrovolně vzdáváte veškeré své autority. Už dvouleté dítě často ví, že máma jen tak povykuje, a nic si z ní nedělá

 

 

http://knihyprotebe.cz/kniha/jak-vest-deti-k-sebeduvere/kategorie/pro-deti

http://holmesplace.cz/cs/jak-budovat-v-diteti-duveru-ke-sportu-a2532.html

http://rodina-deti.doktorka.cz/navod-pro-rozvijen-sebeduvery-u-deti/

http://www.bio-bachovky.cz/sebeduvera-self-confidence.html

http://www.gokids.cz/inspirace/jak-budovat-sebevedomi-a-sebeduveru

http://www.babyweb.cz/predskolak-zacatek-sebevedomi

 

Jak posílit sebevědomí dětí:

Z knihy Jak být skvělým rodičem

 

Nancy van Petlová

 

 

 

Být dobrým rodičem neznamená být perfektní.

 

Dobrý rodič je spíše zásadový člověk,

 

který usiluje o zlepšení rodičovských dovedností.

 

Takoví rodiče si uvědomují, že nikdy nejsou příliš staří na to, aby se změnili.

 

Vědí, že problémy se nevyřeší tím, že si je nebudeme připouštět.

 

Můžeme změnit své chování i chování svého dítěte, ale chce to čas.

 

Nevzdávejte to po několika pokusech.

 

Špatný návyk nevznikl přes noc,

 

Takže ani nový způsob jednání se nenaučíte ihned.

 

 

 

Pamatujte: Čím hůře se dítě chová, tím větší pozornost vyžaduje.

 

Čím horší je jeho chování – tím více zlobí – tím více touží po pozornosti a přijetí,

 

tím víc vás potřebuje.

 

 

 

Budování sebeúcty

 

Nízké vědomí vlastní hodnoty má svůj původ v dětství.

 

Rodiče dětem neposkytují dost podpory nutné pro rozvoj sebevědomí v prvních letech života.

 

To může později vést k nezdravé sebekritice, sebeobviňování a nepřijetí. Takové pocity vnikají v průběhu let, ve kterých se formuje osobnost, a jsou živeny společností orientovanou na úspěch.

 

Tyto negativní vlivy poznamenávají člověka na celý další život.

 

Dítě je ve své sebeúctě zranitelné už v době, kdy sfoukne svíčku na svém prvním narozeninovém dortu. Již několika měsíční batole umí rozlišit pokárání od pochvaly,

 

Když se mu dostává pozornosti, cítí svoji důležitost, když s ním však druzí nakládají hrubě, ve vlastních očích hodnotu ztrácí.  Dokáže rozeznat, jak jej vnímají vlastní rodiče. Vědomí jejich lásky a respektu se stává významným základem jeho vlastní sebeúcty.

 

Okolo třetího nebo čtvrtého roku se jeho svět rozšíří  o vnímání širší lidské společnosti.

 

K tomu přispívá docházka do mateřské školy, do zájmových kroužků, sledování televize či naslouchání příběhů z knih.

 

V sedmi nebo osmi letech, kdy se více zapojuje do společnosti, již může zápasit s pocity méněcennosti.

 

Sebeúctě se dítě musí učit. Dítě se s pozitivní představou o sobě nerodí, ačkoliv sklon k pozitivnímu nebo negativnímu sebepojetí může být vrozený.

 

Čím pozitivnější zážitky svému dítěti připravíte a čím vstřícnější bude odezva z vaší strany, tím spíše se naučí, že je přijímáno a že jako člověk má svoji hodnotu.

 

Sebeúctu si musí dítě získat. Každé podařené dílo posiluje jeho sebevědomí.

 

Ať už vyřčená nebo nevyřčená, vrtá v každé dětské hlavičce otázka: Jak to dělám? Dobře, nebo špatně?

 

Pocit hodnoty tvoří produktivita, výkon a kreativita. Pokud dítě žije s pocitem, že nikdy neudělá nic dobře, nebude se mít nikdy rádo. Každé dítě potřebuje být výjimečné – potřebuje si osvojit schopnost nebo dovednost, díky které může posílit své sebevědomí.

 

Jeho sebevědomí podpoříte i tím, že oceníte jeho pomoc v domácnosti a plnění běžných povinností.

 

Sebeúctu musí dítě prožívat. Můžete svému dítěti neustále opakovat: „Máme tě opravdu rádi, jsi skvělý!“, ale pokud necítí vaši vřelost a přijetí, vaše slovo ho nepřesvědčí. A nezáleží na tom, jak často je opakujete.

 

Milovat své dítě nestačí.

 

Vaše dítě musí cítit,

 

že ho přijímáte jako osobnost.

 

Musí cítit, že jste na něho hrdí,

 

ať už v životě koná velké věci nebo ne.

 

Láska není největším darem, který rodiče mohou dítěti dát.

 

Největší darem je sebeúcta.

 

Dítě není schopno zažít nebo opětovat lásku, pokud se nejdříve nenaučí sebeúctě.

 

Sebeúctu dítěte významně ovlivňují tři aspekty:

 

-         Pocit jedinečnosti

 

-         Vědomí, že někomu patří

 

-         Láska

 

Jedinečnost – každé z nich musí vědět, že je jedinečné a že přináší do rodiny něco, co tam nikdo jiný vnést nemůže. Pokuste se u každého z vašich dětí objevit, v čem spočívá jeho jedinečnost, v čem tkví jeho osobitý přínos pro rodinu.

 

Sounáležitost – dítě vycítí, jestli jsou táta a máma šťastní, že je s nimi. Vycítí, jestli „patří do rodiny“. Dítě, které má pocit, že je nepotřebným přívěskem „pátým kolem od vozu“ nebo „pouhou hříčkou okolností“ bude jen s obtížemi vnímat svou vlastní hodnotu.

 

Všichni máme základní potřebu být „součástí“ určité skupiny. Ani dítě není jiné. Potřebuje se přesvědčit o tom, že „my“ jsme jedna rodina. Základ takového pocitu se tvoří už v raném dětství. Od něj se odvíjí základní důvěra k lidem.

 

Láska – všichni víme, že děti potřebují lásku, avšak mnohdy si myslíme, že naše děti automaticky vědí, že je máme rádi. Spousta dětí se proto cítí nemilována. Mnozí mladí lidé nikdy neslyšeli slova „Mám tě rád“, i když se o ně rodiče dobře starají. Dítě však tuto jistotu, že je milováno, potřebuje.

 

Nikdy však svému dítěti nedávejte najevo,

 

že vaše láska k němu je čímkoli podmíněna!

 

Nejdůležitější je, abyste své dítě milovali prostě proto, že je vaše.

 

Důvodem k lásce nemůže být jeho

 

správné chování nebo poslušnost, dobré známky ve škole či výborné výsledky ve sportu,

 

ale jednoduše fakt, že je vaše.

 

Příliš mnoho rodičů hodnotí cenu svého dítěte podle toho,

 

jak vypadá a jak je ve společnosti úspěšné.

 

Dobrý dojem a inteligence jsou nepochybně plusem,

 

ale láska na nich nezávisí.

 

Osten posměchu a ponížení zakusí občas každé dítě, některé děti však – protože nejsou moc krásné, ani zvlášť inteligentní – s tím žijí po celý život.

 

Tak se snadno dostávají do deprese jako oběť falešných hodnot vytvořených společností.

 

Hodnota člověka se však nedá měřit jeho IQ.

 

Lidé se někdy naivně domnívají, že všechno co dítě potřebuje k tomu, aby dobře prospívalo, je láska. To je však omyl, láska nestačí. Tak můžeme ovlivnit domácí prostředí, ale nikoli svět za dveřmi vašeho domova.

 

Vaše dítě musí být schopno se přiměřeně vyrovnat s problémy,

 

které mu život připraví.

 

Úlohou našeho rodičovství není ochraňovat dítě před každým příkořím, ale připravit je, aby umělo přijímat nevyhnutelnou bolest a povznést se nad kritiku ostatních. Jinými slovy, buď můžeme děti učit, jak se vyrovnat s falešnými hodnotami, které společnost vyžaduje, nebo dovolíme, aby slova a reakce ostatních měly na ně zničující dopad.

 

Váš příklad znamená mnoho. Pokud se umíte zasmát svým vlastním slabostem a chybám, do velké míry tím pomůžete svému dítěti dostat se přes těžké chvíle života. Naučte se přijímat vlastní chyby s úsměvem.

 

Výchova: odměny a tresty

 

Smyslem výchovy je naučit dítě sebeovládání.

 

Protože pro sebeovládání je zásadní představa o sobě, nesmí výchova snižovat jeho sebevědomí.

 

Dítěti neublíží, jestliže po něm budete chtít, aby jednalo jinak, může-li své jednání změnit.

 

Ale je hrozné útočit na jeho sebeúctu, protože jiným člověkem se stát nemůže.

 

 

 

Jak vychovat ukázněné dítě

 

1. Získejte respekt dítěte

 

To nejdůležitější, co se děti doma naučí, není čtení, psaní a počítání, jak se možná někteří domnívají, ale vzájemný respekt, poslušnost, úcta a sebeovládání.

 

K tomu je třeba dostatek trpělivosti, laskavosti, ale i důslednosti a vytrvalosti.

 

2. Stanovte hranice

 

Všude tam, kde se spolu setkávají alespoň dvě lidské bytosti, je třeba dobře definovat hranice.

 

Dítě potřebuje vědět, co má dovoleno a co má zakázáno.

 

3. Učte správnému úsudku a poslušnosti

 

Smyslem výchovy je naučit dítě sebeovládání, správnému rozhodování, schopnosti řešit osobní problémy a plánování.

 

Jakmile dítě pochopí důsledky svého chování, může se lépe rozhodovat i v nepřítomnosti rodičů. Tím, že rodiče dávají dítěti možnost promýšlet své činy, mu pomáhají zvažovat důsledky vlastního jednání.

 

4. Udržujte v rovnováze lásku a kontrolu

 

Ve výchově dítěte se vyvarujte následujících pěti extrémů.

 

Autoritativní rodič:

 

Někteří rodiče mají pocit, že je jejich povinností rozkazovat, nařizovat a řídit své dítě. Děti, které žijí pod extrémní výchovou, jsou často hádavé, neposlušné, roztěkané a nervózní. Protože jsou neustále vedeny, nikdy se nenaučí samostatně rozhodovat.

 

Mírný rodič:

 

Tady vládne dítě a rodiče jsou připraveni plnit jeho přání. Jelikož rodiče neovlivňují chování svého dítěte a jelikož se dítě nikdy nenaučí sebeovládání, brzy se objeví problémy s kázní. Dítě čím dál více pohrdá rodiči, kteří nemají natolik pevný charakter, aby byli schopni udělat morální rozhodnutí potřebná pro každodenní život.

 

Je mylné se domnívat, že dítěti nějak prospějeme, když ho necháme dělat, co se mu líbí.

 

Nemilující rodič:

 

Emocionální hladovění je stejně nebezpečné jako to tělesné. V extrémních případech dochází k tomu, že nemilující rodiče své dítě zcela zanedbávají nebo se ho zřeknou, případně ho krutě týrají. Tragické důsledky mají i časté tresty, neustálá kritika a nadávky, skutečnost, že si rodiče všímají pouze prohřešků dítěte, přičemž na ně mají přehnané nároky, nebo neustálé srovnávání s ostatními.

 

Rodič s vlastnickými pocity:

 

Někteří rodiče to sice se svými dětmi myslí dobře, nedovolí však dítěti  přirozeně se vyvíjet – tedy přiměřeně riskovat ani samostatně jednat. Neustále mu proto ve všem „pomáhají“. Nemá smysl chtít dítě uchránit před životem – spíš se ho snažme připravit pro život, aby mělo sílu a odvahu v něm obstát.

 

Opačné výchovné přístupy:

 

Jedním z častých problémů je skutečnost, že rodiče si výchovu dítěte představují každý jinak.

 

Je těžké ustoupit, když cítíte, že váš partner jako rodič nezvládl situaci správně. Je to ale vždycky lepší, než aby vaše dítě bylo svědkem toho, jak se kvůli jeho výchově hádáte. Pokud nesouhlasíte s jednáním vašeho partnera, řekněte mu to v soukromí, nikdy ne před dítětem.

 

Dítě se velmi rychle naučí, jak má na kterého rodiče reagovat. Zjistí, kdo je přísný a kdo je mírnější a přizpůsobí tomu své jednání.

 

Dítě se výchově podřídí, jen dokud bude vědět, že rodiče jsou v zásadních věcech zajedno.

 

Potřebuje cítit jistotu, která stojí na důsledném dodržování určitých zásad. Jako rodiče byste měli být ve svých rozhodnutích jednotní.

 

Role otce a matky

 

Kdosi řekl, že to nejlepší, co může otec udělat pro své dítě,

 

je milovat svou ženu.

 

Měl pravdu.

 

Dobrý otec je především dobrý manžel.

 

Pokud muž respektuje svoji ženu jako člověka, pokud je citlivý k jejím náladám a pokud si je vědom, jak je její role v domově důležitá, je atmosféra v rodině určitě přátelská a všichni v ní rádi spolupracují.

 

Pokud otec není doma pravidelně, pak je to, jako by byl nepřítomný. Otcové, kteří nejsou v dosahu a o ničem doma nerozhodují, ti, kteří nejsou svým dětem příkladem, jednoho dne zjistí, že je doma nikdo nepotřebuje. Tito muži později cítí lítost nad tím, že jejich děti jsou cizinci, kteří žijí u nich doma.

 

Úspěšné otce jejich děti definují jako ty,

 

kdo o ně mají starost a zájem, pomáhají jim, někdy mají pravdu, někdy se mýlí,

 

ale stále je milují a jsou jim nablízku.

 

Jakkoli je role matky důležitá, role manželky je v určitém ohledu ještě mnohem důležitější. Žena, která dává přednost dětem před svým manželem, bude mít spíše muže, který se bude cítit odstrčený. Nespokojený manžel pak nemůže dobře vychovávat žádné dítě, u kterého má pocit, že v životě jeho ženy zaujímá nejdůležitější místo.

 

Pokud se však žena rozhodne být v první řadě ženou

 

a teprve potom matkou,

 

obohatí tím nejen sama sebe,

 

ale i život svého manžela a svých dětí.

 

 

 

Jak si léčit rýmu a nachlazení

 

Přichází chladné počasí, déšť, sníh a vítr. Je třeba se chránit před těmito chladnými a kolikrát nepříjemnými dny. Ale co dělat, když už se organismus oslabí a my máme rýmu a jsme nachlazení?

 
 

1

Uvařte si zázvorový čaj, prohřeje vás a zmírňuje projevy nachlazení i chřipky. Můžete si udělat i jiné bylinné odvary, například z lípy, heřmánku, šípků , šalvěje a z mnoha dalších bylin. Ke slazení používejte zásadně med, obsahuje antioxidanty, které přispívají ke správnému fungování organismu. Navíc med společně s citronem působí asepticky.

 

2

Při zahlenění si udělejte odvar s cibule. Cibuli nakrájejte na kostičky a chvíli povařte, poté sceďte a oslazené medem pomalu pijte.

 

3

Dobré je se také vypotit. Lehněte si do postele, zabalte se do deky a přikryjte se minimálně třemi peřinami, aby vám bylo teplo. Bacily se z vás musí vypotit. Tak ležte až 2 hodiny, pokud to vydržíte.

 

4

Při rýmě a ucpaných dutinách je dobré napařování. Doma si můžete ohřát teplou vodu a nalít do ní trochu Alpy. Hrnec nebo lavorek si dejte na prkýnko, nahněte se nad nádobu a přikryjte se utěrkou nebo ručníkem a dýchejte. Místo Alpy můžete použít i různé aromatické oleje, třeba eukalyptový.

 

5

Jezte hodně ovoce a zeleniny obsahující vitamin C. Mandarinky, pomeranče, jablka, zelí, ředkvičky apod. S pomerančů si můžete vymačkat čerstvou šťávu.

 

6

V lékárně si také můžete koupit vitamin C v pevných tabletách nebo šumivých tabletách. Vhodné jsou i multivitaminy. Obecně je doporučeno užívat 500mg vitaminu C denně, ať už jste nemocní nebo ne.Tuto dávku byste si měli rozdělit napůl ráno večer. Při nemoci se doporučuje jako denní příjem vitaminu C 1000 až 2000mg. Nejideálnější však je 1200mg za den.

 

7

Buďte v teple a hlavně si odpočiňte. Zbytečně nechoďte do chladného počasí.

 

8

Při bolesti v krku jsou dobré antisepční pastilky, např. Septolete, Neoangin a další dostupné preparáty v lékárnách. Dále cucejte pastilky s obsahem zinku. Zinek totiž podporuje imunitní systém organismu. Neberte ale Paraleny či Ibalginy či jiné tablety, ty vám léčbu jen prodlouží.

 

9

Dejte si slepičí vývar, je to úžasný lék pro nemocné.

 

10

Potřete si prsa aromatickým mazáním, třeba mentolovým nebo kafrovým. Budete se cítit uvolněně a ne tak „ucpaná“.

 

 

 

Zákazy se u hyperaktivních dětí míjí účinkem.
 
 

Zákazy se u hyperaktivních dětí míjí účinkem.

Je velmi důležité, aby se rodiče odnaučili říkat "NE". Jakmile totiž reagují negací a zákazy, u těchto dětí to vyvolá jen další přečiny. Když naopak rodiče začnou ignorovat špatné chování a naopak odmění dobré, děti se postupně začnou chovat jinak.

"Občas každé dítě zazlobí, je vzdorovité a impulzivní. V těchto případech je samozřejmě důležitá důsledná a přísná výchova. Nicméně jakmile se takto dítě chová neustále, pak je zapotřebí přístup změnit," vysvětluje psychoanalytik prof. Peter Fonagy.

Čekat až z toho dítě vyroste, je to nejhorší

U dětí s diagnostikovanou poruchou chování je zapotřebí intuitivní přístup. Represivní přístup dělá věci ještě horší. Nejde o to takovým dětem ulevit, ale pochopit je. Mnohé z nich by velice rády byly normální, zařadily se do kolektivu a plnily úkoly, jejich mozek jim to ale bohužel neumožňuje.

Podle odborníků je důležité toto chování nepodceňovat a co nejdřív vyhledat pomoc odborníků. Zavřít oči a čekat až z toho dítě vyroste, je tou největší chybou, co rodiče mohou udělat. Až 50 % těchto dětí je nadprůměrně inteligentních a jen díky podcenění situace nedosahují ve škole i v životě takových úspěchů, jakých by dosáhli bez tohoto syndromu.

Děti s poruchou chování jsou navíc náchylnější k závislostem, dopouští se asociálního někdy až kriminálního chování a celkově mají problémy se socializací. Hyperaktivita se během dospívání také může transformovat do pocitů vnitřní úzkosti, napětí či deprese.

Projevy ADHD
- hyperaktivita s impulzivním chováním - děti nedokáží posedět na jednom místě, jsou zbrklé, neustále hovoří, často vyrušují nebo skáčou do řeči jiným. Tato forma ADHD se častěji projevuje u chlapců.
- nepozornost - děti působí netečně, zasněně, mají potíže s dokončováním úkolů, ztrácí věci, často se straní okolí. Touto formou trpí častěji dívky

 

 

Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí...

 

 

 

1. Nerozmazlujte mě - vím dobře, že bych dostal vše oč si řeknu-já vás jen zkouším...
2. Nebojte se být přísní a pevní - mám to raději-cítím se tak bezpečněji...
3. Nedovolte,abych si vytvořil špatné návyky - musím spoléhat na vás, že je potom včas odhalíte...
4. Nedělejte ze mne menšího,než jsem - nutí mě to,abych se choval nesmyslně jako velký...
5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti - daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou mluvíte v klidu a v soukromí...
6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy - nabourává to můj smysl pro hodnoty...
7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když vám řeknu, že vás nemám rád (a) - nejste to vy koho nenávidím, ale vaše moc, která mne ohrožuje...
8. Nechrante mě před všemi následky mého jednání - potřebuji se naučit snášet obtíže a bolest...
9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám - dokážu se s nimi vyrovnat...
10. Nesekýrujte mě - musel bych se bránit tím,že budu "hluchý" a budu dělat mrtvého brouka...
11. Nedávejte ukvapené sliby - pamatujte si,že se cítm mizerně,když se sliby nedodržují...
12. Nezapomínejte,že se vždy nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtěl - jsem proto někdy přísný a nebývá mi rozumět...
13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost - dostanu strach a pak lžu...
14. Nebudtě nedůslední - to mě úplně mate...
15. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti - pro mě jsou skutečně hrozivé a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět...
16. Neříkejte, že mě nemáte rádi - i když dělám někdy příšerné věci...
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní - hrozně mě šokuje,když zjistím, že to tak není...
18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se omluvit - po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší...
19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám - je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím-snažte se...
20. Nezapomente, že nemohu dobře vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění - ale to vám nemusím říkat...

 

 

 

 

 

Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce
Napsal: Robert Fulghum
Přeložil: Jiří Hrubý


O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde si je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

 

 http://life.ihned.cz/tagy/test-potravin-236003

 

http://tn.nova.cz/zpravy/testy/

 

 

 

 

Nástup dítěte do školky

 

znamená velkou změnu pro celou rodinu, nejvíce však ovlivní děti samotné. Přechod z rodinného zázemí do kolektivu přináší nové, nečekané situace. PhDr. Simona Hoskovcová, Ph.D. poradí, co vás čeká a jak se na to připravit.

 

 

 

Základem je psychická příprava. Dítě by se mělo do školky těšit. To ovšem těžko nastane, když nebude zvyklé na odloučení od matky. V šatně pak mohou nastávat srdceryvné scény, které rvou rodiče zúčastněným a nervy všem okolo. Nutností pak jsou některé dovednosti a samostatnost v sebeobsluze. A dobré je myslet s předstihem také na infekční nemoci.

 

 

 

Rady Simony Hoskovcové

 

 

 

  • Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce dělá a jaké to tam je. Můžete si k tomu vzít obrázkovou knížku nebo si popovídat s dítětem, které už do školky chodí a baví ho to. Vyhněte se negativním popisům, jako "tam tě naučí poslouchat" nebo "tam se s tebou nikdo dohadovat nebude".
  • Zvykejte dítě na odloučení. Při odchodu do kina láskyplně a s jistotou řekněte, že odcházíte, ale ujistěte dítě, že se vrátíte. Dítě potřebuje pocit, že se na vás může spolehnout. Chybou je vyplížit se tajně z domu. Dítě se cítí zrazené a strach z odloučení se jen prohlubuje.
  • Veďte dítě k samostatnosti v hygieně, oblékání a jídle. Nebude zažívat špatné pocity spojené s tím, že bude jediné, které si neumí obléknout kalhoty nebo dojít na záchod.
  • Dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám z nástupu do školky, ale ujistěte ho, že mu věříte a že to určitě zvládne. Zvýšíte tak jeho sebedůvěru. Pokud má dítě chodit do školky rádo, musí k ní mít kladný vztah. Z toho důvodu nikdy školkou dítěti nevyhrožujte výhrůžkami typu "když budeš zlobit, nechám tě tam i odpoledne".
  • Pokud bude dítě plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Neodcházejte ale narychlo ani tajně či ve vzteku po hádce s dítětem.
  • Dejte dítěti s sebou něco důvěrného (plyšáka, hračku, šátek).
  • Plňte sliby - když řeknete, že přijdete po obědě, měli byste po obědě přijít.
  • Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci vy. Děti dokážou velmi citlivě poznat projevy strachu u rodičů. Pokud nejste skutečně přesvědčení o tom, že dítě do školky dát chcete, pak byste měli nástup dítěte do školky přehodnotit.
  • Za pobyt ve školce neslibujte dítěti odměny. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů a zvyká si na nové prostředí. Přidá se strach z toho, že selže a odměnu nedostane. Pokud však den ve školce proběhne v pohodě, pochvalte dítě a jděte to oslavit třeba do cukrárny. Ale pozor, materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem.
  • Promluvte si s učitelkou o možnostech postupné adaptace. Ze začátku můžete jít do třídy, dítě může jít jen na dvě hodiny...

 

 

 

Co by mělo dítě zvládat?

 

 

 

Znát své jméno a příjmení, umět si říci, co chce nebo potřebuje, spolupracovat při oblékání a svlékání, umět nazouvat a vyzouvat boty, vysmrkat se a používat kapesník, držet lžíci a umět se najíst, při jídle sedět u stolu, umět pít z hrnečku a skleničky, používat toaletu (pleny nejsou přípustné), umět si umýt ruce mýdlem, utřít se do ručníku, umět si vyčistit zuby, ujít kratší vzdálenosti během pobytu venku.

 

 

 

Rodiče by si měli také uvědomit, že díky pobytu ve velké skupině dětí roste riziko nákazy infekcemi. Malé děti jsou velmi aktivní, doslova osahávají, ochutnávají a objevují svět. Díky tomu jsou vystaveny vyššímu riziku nákazy dětskými infekčními chorobami, které se v kolektivu rychle šíří. Mezi nejčastější patří plané neštovice a žloutenka typu A. Těm mohou rodiče čelit dobrovolným očkováním před nástupem do školky.

 

 

 

test-zvladate-dobre-vychovu-svych-deti?

 

Zaháníte stres, hádku nebo nepohodu jídlem? Můžou za to vaši rodiče!

Když jste ve stresu, uklidníte se dortem. A domácí hádka? Tu zažehná jen pořádná večeře s vínem a kamarádkou. Poznáváte se? Možná vás překvapí, že za váš jídelní zlozvyk mohou rodiče!

10. 07. 2014 Redakce ProŽeny.cz

 

Do 50 času dost!
Nežijete zdravě? Pokud vám ještě nebylo 50, máme pro vás dobrou zprávu: Stále má smysl to změnit. Proč a jak? Tady jsou odpovědi!

Podle studie lékařky Pam Spurr 90 procent diet selhává proto, že se emočně rozhodíte a útěchu hledáte v jídle, často takovém, které vaší postavě ani trochu neprospívá. Ale nejde jen o postavu a hubnutí, obecně není zahánění nepříjemných pocitů přejídáním se nebo sladkými či smaženými pokrmy zdraví prospěšné.

U koho se podobný stravovací zlozvyk nejčastěji vyskytuje? Bývají to lidé, kteří:

  • nesnadno projevují emoce, pokud je někdo rozčílí, zraní nebo otráví,
  • si nevidí do pusy a v emočně vypjatých situacích říkají věci, kterých později litují,
  • nedokáží říct rodině, přátelům či partnerovi, že si jich málo všímají, přestože je to trápí,
  • když se cítí nepříjemně, nedokážou to sami změnit (například když je jim v restauraci zima, nezvládnou požádat obsluhu, aby zavřela okno),
  • mají pocit, že jsou jejich kvality v zaměstnání přehlíženy,
  • žijí v trvalém stresu a absolutně netuší, kde začít se změnou,
  • jsou znudění každodenním životem,
  • neustále doplňují zásoby oblíbeného jídla, aby ho v případě „potřeby“ měli po ruce.

Prvním krokem je přiznat si, že tento problém vůbec máte; ThinkstockFoto: ThinkstockPrvním krokem je přiznat si, že tento problém vůbec máte

Poznali jste se? V tom případě je vysoce pravděpodobné, že čas od času bojujete s tím, že jíte na uklidnění. A asi také dobře víte, že toto uklidnění je jen dočasné a s problémem se budete muset později poprat tak jako tak. Proč tedy po jídle stále saháte a nemůžete si pomoci? Proč emoční nestabilitu neřešíte jinak?

Za vším hledej rodiče

Studie uveřejněná v britském deníku Daily Mail vysvětluje, že za tímto pro postavu nežádoucím zvykem stojí vaši rodiče. Vzpomínáte si, co se stalo, když jste jako malí spadli z kola? Pokud jste plakali a mamka vás uklidnila lízátkem, nebo zmrzlinou, asi už tušíte, v čem je zakopaný pes. Obdobně na vás mohla působit situace, kdy například otec po partnerské hádce vyrazil na pivo a máma zasedla k zákusku.

Děti rodiče napodobují i co se stravovacích návyků týče; ThinkstockFoto: ThinkstockDěti rodiče napodobují i co se stravovacích návyků týče

Další triky
Hledáte další cesty, jak ovládnout chuť na sladké? Připravili jsme pro vás speciální finty.

Jak se tedy tohoto zlozvyku zbavit? Prvním krokem je si vůbec uvědomit, že tento problém máte. Pak až můžete pracovat dále!

Pomáhá řešit emočně vypjaté situace ihned, ne je zametat pod koberec a dusit je v sobě. Měli byste také tyto nezdravé svačinky a sladkosti zcela odstranit z domácnosti i z práce. Víte o sobě, že po náročném jednání často míříte na sladkost rovnou do kuchyňky? Zakažte si tam chodit a vymyslete si jiný program – třeba že zavoláte kamarádce či partnerovi. Vyplatí se také jídlo do práce chystat – v odměřeném množství. Nesníte toho pak příliš a ani nebudete muset vyrazit naproti do smíšenky a nakoupit toho více, než musíte.

A jak to máte vy? Uklidňujete se dortem, brambůrky, nebo svoje emoce zvládáte?

 

Desatero předškoláka

 

1. Dítě by mělo být dostatečně fyzicky zdatné a pohybově vyspělé. Zpravidla by mělo např. :

  • zachovávat správné držení těla ( postavit se rovně )

  • běhat, skákat, zvládat různé druhy lezení, překonávat překážky, pohybovat se v různém prostředí a terénu ( v lese, na sněhu, v písku apod. )

  • být přiměřeně obratné ( např. udržet rovnováhu na jedné noze, házet a chytat míč, užívat různé náčiní, jezdit na tříkolce, koloběžce, kole apod. )

  • být pohybově aktivní po delší dobu ( 10 minut a více )

2. Dítě by mělo být samostatné v sebeobsluze. Zpravidla by mělo např. :

  • svléknout se, obléknout i obout ( zapnout a rozepnout zip i knoflíky, zavázat si tkaničky, obléknout si čepici, rukavice )

  • najíst se, nalít si nápoj, používat příbor, stolovat čistě

  • zvládat osobní hygienu ( používat kapesník, umýt a osušit si ruce, používat toaletní papír, používat splachovací zařízení )

  • zvládat drobné úklidové práce ( posbírat a uklidit předměty a pomůcky na určené místo, připravit další pomůcky, srovnat hračky, uklidit po sobě papír od sušenky apod. )

  • dokázat poznat si a postarat se o svoje věci ( udržovat v nich pořádek )

3. Dítě by mělo zvládat přiměřené jazykové a řečové dovednosti. Zpravidla by mělo např. :

  • vyslovovat správně všechny hlásky

  • mluvit ve větách, zformulovat otázku, vyprávět příběh, popsat situaci apod.

  • mluvit většinou gramaticky správně ( tj. užívat správně rodu, čísla, času, tvarů, slov, předložek aj. )

  • rozumět většině slov a výrazů běžně užívaných v jeho prostředí

  • mít přiměřenou slovní zásobu, umět pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno

  • přirozeně a srozumitelně hovořit s dětmi i dospělým, vést rozhovor, domlouvat se

4. Dítě by mělo zvládat koordinaci ruky a oka, jemnou motoriku, pravolevou orientaci. Zpravidla by mělo např. :

  • zručně zacházet s předměty denní potřeby, hračkami i pomůckami, a nástroji ( pracovat se stavebnicemi, modelovat, stříhat, kreslit, malovat apod.)

  • zvládat činnosti s drobnějšími předměty ( korálky, drobnými stavebnicemi, prvky apod. )

  • správně držet tužku – tj. třemi prsty, s uvolněným zápěstím

  • vést stopu tužky, pastelu, štětce ( obkreslovat, vybarvovat, vést plynulé tahy )

  • označit si výkres značkou, písmenem, popřípadě zkoušet napsat hůlkovým písmem celé jméno

  • napodobit základní geometrické obrazce, různé tvary, popřípadě písmena

  • rozlišovat pravou a levou stranu, pravou i levou ruku ( může chybovat )

  • řadit prvky zleva doprava, zprava doleva i v dalších směrech

  • upřednostňovat užívání pravé nebo levé ruky při kreslení či v jiných činnostech, kde se preference ruky uplatňuje ( mělo by být zpravidla zřejmé, zda je dítě pravák či levák )

5. Dítě by mělo být schopné rozlišovat zrakové a sluchové vjemy. Zpravidla by mělo např. :

  • rozlišovat podstatné znaky předmětů ( rozlišovat barvy, tvary, figuru a pozadí )

  • skládat obrázky z několika tvarů

  • nalézat rozdíly na dvou obrázcích, doplňovat detaily, postřehnout změny ( co je nového, co chybí ) na obrázku i ve skutečnosti

  • rozlišovat jednoduché obrazné symboly a značky i jednoduché symboly a znaky s abstraktní podobou ( písmena, číslice )

  • rozlišovat zvuky ( např. zvuky jednoduchých hudebních a rytmických nástrojů )

  • skládat slova z několika slabik, sluchově rozložit slovo na slabiky, rozeznávat počáteční hlásku ve slově, vytleskat slabiky ve slově

6. Dítě by mělo zvládat jednoduché logické, myšlenkové a početní operace. Zpravidla by mělo např. :

  • ukazovat na prstech či předmětech počet, počítat na prstech, počítat po jedné, chápat, že číslovka vyjadřuje počet

  • vyjmenovat číselnou řadu a určit počet prvků minimálně v rozsahu do šesti

  • porovnat počet prvků ( např. poznat co je více, méně, o kolik )

  • rozpoznat odlišné tvary a tělesa ( kruhový, čtvercový apod. )

  • rozlišovat a porovnávat vlastnosti předmětů ( velikost, tvar aj. ), nacházet společné a rozdílné znaky )

  • třídit, seskupovat a přiřazovat předměty dle daného kritéria ( řadit, uspořádat, např. korálky do skupin podle barvy, tvaru, velikosti )

  • přemýšlet, vést jednoduché úvahy, komentovat, co dělá ( „ přemýšlet nahlas “ )

  • řešit jednoduché problémy a situace, slovní příklady, úlohy, hádanky, rébusy, labyrinty

  • rozumět časoprostorovým pojmům ( např. nad, pod, dole, nahoře, dříve, později, včera, dnes ), pojmům označujícím velikost, hmotnost ( např. dlouhý, krátký, malý, velký, těžký, lehký )

7. Dítě by mělo mít dostatečně rozvinutou záměrnou pozornost a paměť. Zpravidla by mělo např. :

  • udržovat soustředěnou pozornost na činnosti po určitou dobu ( cca 10 – 15 minut )

  • věnovat se soustředěně i činnostem, které nejsou pro ně aktuálně zajímavé a které mu byly zadány

  • záměrně si zapamatovat, co prožilo, vidělo, slyšelo, po přiměřené době si toto vybavit a reprodukovat

  • znát říkadla, básničky, písničky

  • postupovat při činnostech podle pokynů

  • pracovat samostatně

8. Dítě by mělo být přiměřeně citově a sociálně vyspělé a samostatné. Zpravidla by mělo např. :

  • být po určitou část dne bez problémů odloučeno od rodičů

  • chovat se kontrolovaně, bez výrazných výkyvů v náladách

  • ovládat své pocity ( reagovat přiměřeně na drobný neúspěch, odložit přání na pozdější dobu, přizpůsobit se konkrétní činnosti či situaci )

  • uplatňovat základní společenská pravidla ( zdravit, požádat, poděkovat, omluvit se )

  • navazovat kontakty s dítětem i s dospělými, komunikovat s nimi ( kamarádit se, vyhledávat partnera pro hru, v zájmu hry se domlouvat, rozdělovat a měnit si role )

  • k dětem se chovat přátelsky, citlivě a ohleduplně ( dělit se o hračky, pomůcky, pamlsky, rozdělit si úlohy, všímat si, co si druhý přeje )

  • brát ohled na druhé ( dokázat se dohodnout, počkat, vystřídat se )zapojovat se do práce ve skupině, vyjednávat a dohodnout se, vyslovovat a obhajovat svůj názor

  • dodržovat ve skupině ( rodině ) daná a pochopená pravidla, pokud jsou dány pokyny, být srozuměno se jimi řídit ( uposlechnout pokynů )

9. Dítě by mělo být schopno vnímat přiměřené kulturní podměty a projevovat se v tvořivých činnostech. Zpravidla by mělo např. :

  • pozorně poslouchat či sledovat se zájmem literární, filmové, dramatické či hudební představení

  • zúčastňovat se dětských kulturních programů a akcí ( např. výstav ), zábavných akcí, slavností, sportovních akcí

  • vyprávět, co vidělo, slyšelo, dokázat říci, co bylo zajímavé, co jej zaujalo

  • zajímat se o knihy, znát pohádky a příběhy, mít své oblíbené hrdiny

  • znát celou řadu písní, básní a říkadel, reprodukovat je, zpívat, rytmizovat, zvládnout jednoduchou reprodukovanou roli

  • kreslit, malovat, modelovat, vytvářet

  • hrát tvořivé a námětové hry ( např. na školu, na rodinu, na cestování, na lékaře )

10. Dítě by mělo být schopno přiměřeně se orientovat ve svém prostředí. Zpravidla by mělo např. :

  • vyznat se ve svém prostředí ( doma, ve škole ), spolehlivě se orientovat v blízkém okolí ( vědět, kde bydlí, kam chodí do školky, kde jsou obchody, hřiště apod. )

  • zvládat běžné praktické činnosti a situace, s nimiž se pravidelně setkává ( např. vyřídit drobný vzkaz, nakoupit a zaplatit v obchodě, říci o to, co potřebuje, ptát se na to, čemu nerozumí, umět telefonovat, dbát o pořádek a čistotu, samostatně se obsloužit, zvládá drobné úklidové práce, starat se o rostliny či drobná domácí zvířata )

  • vědět, jak se má chovat ( např. doma, ve školce, na veřejnosti, u lékaře, v divadle, v obchodě, na hřišti, při setkání s cizími i neznámými lidmi ) a snažit se to dodržovat ( chovat se přiměřeně a bezpečně, uvědomovat si možná nebezpečí znát a zpravidla dodržovat základní pravidle na ulici ( dávat pozor při přecházení, rozumět světelné signalizaci )

  • mít elementární poznatky o sobě, svém prostředí i okolním světě ( např. znát části těla i některé orgány, vědět, kdo jsou členové rodiny a čím se zabývají, rozlišovat různá povolání, znát běžné pomůcky, nástroje, znát jména některých rostlin, stromů, zvířat a dalších živých tvorů, vědět k čemu jsou peníze, orientovat se v dopravních prostředcích, znát některé technické přístroje apod. )rozumět běžným okolnostem, dějům, jevům, situacím, s nimiž se bezprostředně setkává ( např. podnebí, počasí a jeho změny, proměny ročních období, látky a jejich vlastnosti, cestování, životní prostředí a jeho ochrana, nakládání s odpady )

  • mít elementární povědomí o naší zemi ( města, hory, řeky, jazyk ), o existenci jiných zemí a národů, o světadílech, planetě Zemi i vesmíru